Jeden čtvrtek a jeden pátek

Včera - s Rog v sekáčích, dobrý boty (možná jsem si je měla koupit - Rog si nakoupila), U Mloka parádní výstava "comixů" od TOY-BOX a musím říci, že fakt hodně moc... dobrý!


Dnes - s Rog v kině, Mary & Max prostě skvělí (sice smutnější, než jsem čekala, ale hluboký, fascinující, smutný a... úžasný animovaný film), obídek s Rog, s Rog v sekáčích a tentkráte jsme spokojeny odcházely obě dvě (tedy i já s náručí plnou svršků)...


Večer jsem udělala paní radost svými vlastnoručně vyrobenými náramky a ona mě potěšila, že mi za ně dala drobný peníz. Ale mám radost, že jsem udělala radost a bylo to takové radostné... dokud můj muž nezavolal, že se tak o hoďku opozdí... Při bloumání městem jsem objevila fantastické černé kalhoty v Kenvelu (které by mi mohly být a cena je též příznivá) a placky od VF, které jsem tam nemohla nechat!!! Ale přes to vše... jsem zůstávala zasmušilá, dokonce jsem doma začala uklízet. Pak jsem šla za mužem, který byl s Hanzem a jeli jsme k nim... Takže mé iluze, přání, sny a přání, že budu mít příjemný večer ve dvou, třeba i v hospodě, třeba i s rumíkem a kofolou, ale hlavně ve dvou a jen s ním, se během vteřinky rozplynuly... A trudomyslnost zůstala a raději jsem se brzo vrátila domů...


Ano, dnešní večer patří mezi ty, kdy jsem si uvědomila Něco... Něco o typických ženských a tak, o tom, že nevím, co chci, že můj muž to nemá lehké, že ať udělá cokoliv, stejně nebudu spokojená a budu naštvaná a smutná a zkamaná...


Bohové, proč jsou ty ženy tak komplikované?

Chvíli veselé, usměvavé, zářící, pak tiché, uražené, naštvané... Mají v sobě nejen barevnou duhu, ale paletu barev všech malířů na světě a ze všech dob! Např. modrou v sobě mají v milionech odstínů - tyrkysová, nebeská, blankytná, námořnická, královská... Každý odstín každé barvy je jedna jejich nálada...
Muži, hodně štěstí, trpělivosti, pochopení a láskyplnosti! Ženy, sem tam se mírněte ;) Vy to s ním máte těžké, ale on s vámi taky ;)

De temps en temps, la vie n'est pas en rose... Mais avec quelqu'un a cote, tous va mieux...

(toto jest dílo mé víly z Prahy, teď už z Plzně... ona tvoří plno věcí a dělá plno děl, které jsou fascinující!... a tak doufám, že až to zde spatří, nebude pohoršena... chceteli vidět více prací této umělecké duše, najdete ji na: www.lady-angela.deviantart.com...)

Boj?

...Vánoce jsou za dveřma, na náměstí plno stánků s punčem, venku zima a ve mně... zase souboj tolika mých "Já"...
Proč to dělají? Proč se ozývají ta z nich, která by už měla být dávno zapomenuta a přenechána Minulosti? Musím se tedy přiznat, že se nechápu... A nevím proč. A mám v sobě zmatek...
Všechno je tak, jak má být a mně se to najednou nelíbí nebo co jako?! Chci být obdivována všmi muži na světě, i když mám svého Jediného? To je trochu blbost, ne? Nebo jsem fakt až tak šíleně povrchní a hloupá?!
Hm... různá přátelství mají svá různá úskalí...

...ou shit...

...já?...

(...obrázek nalezen na stránkách Elfwoodu kdysi dávno a dávno...)

...takhle nějak se teď cítím... takhle nějak asi vypadám... tohle jsem asi já... sledujte pozorně, ať vám neunikne žádný důležitý detail, protože pak už bych to já nebyla...
(všechny znaky mého "já" jsou tu schované... našla jsi je?...)

...žena...

Tak jsem si dnes večer asi v 21.00 uvědomila, že jsem žena... typická žena... prototyp Ženy...
Je totiž všeobecně známo, že Ženy chtějí vždy to, co nemají, že jsou marnivé, panovačné, majetnické... A co je od nich velmi ošklivé - pořád něco chtějí po svém Muži... Nejde ovšem jen o věci hmotné, fyzické, okem viditelné... Ženy chtějí svého Muže měnit. Ať už vědomě či nikoliv. A když je Muž tak laskavý a v něčem se tedy změní, Žena požaduje další změny a další a další... Nemá nikdy dost, pořád chce víc a víc a víc a víc a víc a víc a víc a víc a VÍÍÍÍÍÍÍC!
A tak to sem píšu proto, že jsem si o sobě vždykcy myslela, že jsem jiná než Ženy. Chápající, milující, tolerantní, obětavá... Ale vypadá to, že jsem stejná mrcha jak všechny Ženy...
Ale je to zlé? Je to špatné? Po nějaké době si Žena uvědomí, že jí ve vztahu schází to či ono. A když nechce svého Muže opustit, snaží se to udělat nějak jinak... A z toho vyplývá to vynucování, omezování atd.
Nyní se tedy veřejně přiznávám: Ano! Jsm Žena!
A to asi proto, že mám své sny, které bych chtěla žít... že mám své naivní představy o lásce a partnerství... že věřím ve šťastné konce a kompromisy... že věřím v pohádky...
...ale život není pohádka...
Přála bych si být jen žena... možná dokonce jen slečna...

...srdce, která si darují navzájem jen ONI...

...totálně...

V Pasti... Ano, název blogu opravdu sedí... Cítím se v Pasti a to jako opravdu, úplně, zcela a totálně...
A v jaké vlastně Pasti? V Pasti Světa... sebe samé... školy... konvencí... strachu... očekávání...
Asi to nemá cenu víc rozpitvávat... Anebo jo? Možná jindy...
P.S.: Na melancholii čokoláda nestačí....

V zadumané náladě s úsměvem na rtech

...mlhavé ráno, které halí město jako nevěstin závoj...
...minulost, jež nás dohoní tak nečekaně...
...červené kufry, které jen velmi těžko váží jen 15 kg...
..."smysluplné" rozhovory po ICQ...
...úkoly, které se samy neudělají...
...knihy, knihy, knihy, které vyprávějí o všem...

...a někde tam i já, tak zvláštně smířená s Osudem, tak zválštně zadumaná a ztracená ve svých snech, představách a iluzích...

Čarovný čtvrtek

Och, jak málo stačí k příjemnému dni!
Příjemné večerní posezení s kamarádkami - u čajíka, šušenek a podobných radostidávačů...
Malilinkaté flirtování přes ICQ - ale opravdu malilili....linkaté! Víc si přece nedovoluji...
Čtení děl lorda Byrona u teplého topení, s vůní bergamotu...
Blbnutí po ICQ - aneb rozhovor s kosákama...
Minutkové setkání s "motýlkovou" a její dar - MEGA-DAR!

...

Srdcová královna v černobílé...
Královna srdcí? Svět není černobílý...
Vládnou královny srdcím? Kolik je na světě královen? Jsem i já Královna?
...tak aspoň princezna...
...prosim...

Světe, slyš!

Myslela jsem, že horší už to být nemůže... Chyba...
...
Nejhorší to je, když se děje něco škaredýho přátelům a blízkým a milovaným...
...
Svět může být nefér - ale pro mě osobně je lepší, když je nefér vůči mně a mé přátelé nechává na pokoji...
Slyšíš, Světe?!?!?!
...
Fyzická bolest je odporná. Psychická ještě víc. Bolest je hnus... Nemám ráda, když někdo trpí... a já nemůžu nijak pomoct...
...
Světe... nepůsob jim (nám?) tu bolest!
...

DEBIL!!!

Kdo? No já! Kdo jiný...
Jsem prostě příliš ve svých snech a iluzích a zapomínám na to, že realita je docela jiná... Že své problémy si každý musí řešit sám a nezatěžovat tím ostatní, že princové na koních prostě už nejsou, že není dobré snít a představovat si věci dopředu a že důležitý je hlavně život, který žijeme a ne ten, o kterém sníme... (i když je tisíckrát krásnější, je prostě nereálný, neskutečný, nemožný!)...
...Prostě jsou lidi, kteří se milují a jsou naproto odlišní... A tak se občas v něčem neshodnou... Ale je krásné, když pak každý řekne svůj pohled na věc a můžou se od sebe něčemu novému přiučit... Jen... někdy jsou hádky bolestivé... (spíš vždycky a tím spíš, když je to opravdu osoba velmi blízká)...
A tak jsem zjistila, že se v nečem taky musím krotit a že můj pohled není jediný ani nejlepší...
P.S.: Láska vítězí! (snad)

Zase...

...jsem změnila vzhled blogu. A proč ne? Už je podzim, za chvilku zimu, tak jsem to stylizovala do zimních barev - modrá, šedá, černá a bílá... Jednoduchost...

...jsem byla po dlouhé době se Zazou! A dobře jsem udělala, jelikož to bylo fajn! Posezení U Davida, pokec a do toho jukebox, který jsme nacpaly těmi nej písněmi (Iggy Pop, Horkýže, Ramones, ...)!!!

...jsem byla s Rog! S tou malou denní múrou a nočním motýlem... Ukrátily jsme si chvíli v Kratochvíli, napily se Yogiho a pojedly toustíky a Kratochvilnou směsici... Takové večery mi chyběly - s ní, s čajem, v poklidu...

...jsem byli v Tršicích... no comment...

...jsem byla na astrologické přednášce!!! Mé nadšení trvá a cítím, jak jsem něco takového potřebovala... Jsem ráda, že jsem tam šla!!!

...je třeba nějak ukončiti přísvěk a tak ho prostě jenom ukončuju a zas někdy něco písnu - a to mě přivádí na myšlenku, proč sem vlastně něco pořád píšu? Koho to zajímá?... Ale to rozeberu asi jindy...

P.S.: Zas tvořím...

Výlet!!!

Konečně!!! Konečně jsem se odhodlala a vyrazila!!! Z Olomouce až do Plzně, no páni! Nikdy jsem si nemyslela, že se do Plzně někdy podívám... jenže vše je jinak (tak už to bývá) a v Plzni teď bydlí Míšička! A tak jsem dojela!

Musím přiznat, že byteček mají naprosto úžasný! Malý, útulný, zabydlený, je z něj cítit láska a pohodlnost... navíc ta překrásná postel a skříň, krasné knihy v knihovnách a úžasný spořič obrazovky na PC, který jsme měli místo filmu :D

Plzeňský park je nádherný a skýtá mnohé možnosti - my jsme si vybrali povalování se v trávě, hraní pexesa a užívání si hobitích slastí (pitka, žranice, procházky...)...

Čajovnička Seraf je oko-uzlující!!! Ano, párkrát vypadnul proud, ale nijak moc to nevadilo. Názvy v nabídníku byly velmi lákavé.

Celý pobyt u Míši a Míši (u ní a u něj) byl velice isnpirativní a já doufám, že nebyl poslední...

Každopádně - Míšo a Míšo, jste velice vítáni i u nás v Olomouci!!!

Zpátky jsem se stavila v Praze... Přece bych se nemohla nestavit u Jířušky!!! Byly jsme spolu jen pár hodin, ale skvěle jsme si to užily, udělaly nákupy v užasném obchodě (This&That - doporučenou Míšou) a pořád jsem si povídaly a povídaly a povídaly... a najednou jsem musela odjet... Však se neboj, drahá, já se zase objevím a třeba na delší dobu a třeba jenom kvůli tobě!!! :)

Zkrátka, ten víkend plus to volné pondělí, to bylo něco úžasného a krásného... Někdy to zopakuju...

...a ve vzduchu je cítit zima...

Dějí se věci... především škola... potom taky podzim... a dokonce jsem ve vzduchu ucítila i zimu... takovou tu vůni, která je předzvěst mrazíků, jinovatky, ledových květů od Jendy Mráze na oknech... tak to vonělo vždycky v Huzové...
Mimochodem - byla jsem tam! V Huzové! Můj milovaný jel se mnou... Nu, nostalgie byla (trošičku)... Celkově to byl hezký den, ten náš krásný státní svátek... Strávila jsem ho jen s Ním! Nejdřív jsme jeli na Kopeček - do Roklinky, do Lošova, pak jsme byli Kyselce a dělali kraviny a chodili v potůčku po kamenech a skákali a snili a představovali si a vzpomínali (bylo to jako když jsme byli malí a jezdili jsme na Rabštejn - tatínci na skalách, maminky u ohně vařily oběda a děti si hráli ve vodě, přeskakovali z kamene na kámen, hledali ty nejkrásnější oblázky... ach, to bylo Dětství...). Dali jsme si obídek, jeli jsme do Huzové a pak do Rudy, kde jsem potkala pana profesora Hanáka s jeho rodinkou (a ta malá stvoření, čili děti, byla fakt rozkošná!), byla tam krásný výhled a hlavně - byl to poslední den, kdy krásně svítilo sluníčko a bylo teplo (další den už bylo zataženo...)!
Byl to naprosto překrásný den, po kterém jsem byla tak příjemně unavená... a musím přiznat, že mi léto asi chybí... bude se mi stýskat po sluníčku, teplu, zelené barvě...
Leč, bílá taky není k zahození!!!

Spleen

Jo. Prostě je tady. Neprosila jsem, aby přišel, ale je teď se mnou a ne a ne se ho zbavit! Přemýšlím nad tím, že to není obyčejný spleen, který trápil "prokleté básníky" a jiné umělce. Můj spleen je naprosto antiumělecký... Jen tu prostě je a v ničem mi nepomáhá...
Možná je to tím vším, co se kolem děje... Maminka už není TOU maminkou, jakou dříve byla, ale chápu ji... Jen mi prostě občas chybí... Zjistila jsem, že škola není zas tak snadná, jak jsem si myslela a tak strašně mi chybí střední nebo základka! Jak to tehdy bylo všechno pohodové a bezproblémové... Teď jsou problémy na každém kroku a já o ně neustále zakopávám... Ne, asi to nejsou problémy... To se jen na zemi válejí moje iluze... a všichni mi po nich hezky šlapou. Nač se obtěžovat se jim vyhnout, našlapovat opatrně nebo je dokonce zvednout...
Chci být zas malá, plná iluzí, nadějí, snů a fantazie!!! Teď mi z toho už moc nezbývá... Nějaká ta fantazie, která některým lidem přijde stupidní a překážející... nějaké iluze, o které denně přicházím... nějaké sny, které jsou tak mlhavé, že je nemůžu rozeznat ani se za nimi vydat... a nějaká naděje... že zas bude líp...

Tak nějak...

...ani nevím jak...
Prostě to všechno kolem běží a utíká a tak už příští týden začne škola... Ale stihla jsem toho opravdu dost. Podnikla jsem cesty daleké i nedaleké, podívala se na místa, kde jsem nikdy nebyla, dlouho nebyla nebo byla téměř pořád, viděla jsem ty, které jsem dlouho neviděla i ty, které vídám denně, proběhl první zádrhel ve vztahu, který byl naštěstí vyřešen a vše je zas dokonalé...
...možná...
Tak ráda bych chtěla být kreativní a múzou políbená!!! Ale... připadá mi to, že to poslední dobou dělám moc násilně... Co se to, sakra, děje?!?!?!

Změna...

...je život...
A tak přece nezůstanu u té nijaké nebarevné kombinace, když nám za chvilku začne barevný podzim (který ovšem v zápětí přeroste do podzimu šedého, nijakého a depresivního...)!
Mám podzim ráda...

Děje se toho dost... Jak milých, tak nemilých věcí... Ale zmíním se jen o pár milých, protože pak si můžete myslet, že ty nemilé se mi nedějí a mám pohodový život... a třeba si to začnu myslet i já...
Milé je, že je tu V., kterého jsem asi celý rok neviděla a který je prostě velmi velmi úžasný! Navíc má teď Vztah, což mě též velmi těší! Seděli jsme večer v parku, já, on a Zaza a bylo milé si zas společně poklábositi...
Milé je taky to, že jsem přišla na to, jak to mému milému sluší! Asi je tam přímá úměrnost - čím dýl se nevidíme, tím víc je krásnější! Ale... nemám nic proti tomu vídat ho (skoro) denně! :)
Milé je, že mi Tad půjčil fotoaparát a já konečně můžu jít fotit (protože to je opravdu skvostný fotoaparát!)!!!
A nakonec - milé je to, že se mi Teuš vrátila z Anglie...
...a že jsem byla na Čaji u Radovánka... a že půjdu do kina na Koralinu a Dobu ledovou 3... a že mám ještě nějakou dobu prázdniny... a že.............

Moudro č. 2

"Některé věci mohou na první pohled vypadat nějak, ale na ten druhý už nějak docela jinak..."

...aneb...

"Některé věci se jeví býti jinými než ve skutečnosti opravdu jsou..."

...atd...

Kakao, popcorn a Korán

Ano, tyto tři věci se k sobě asi moc nehodí... Ale proč ne? Když se to tak všechno sejde v kafeterii jménem Kratochvíle a se dvěma osůbkami jménem IF a Tea... pak se i nemožné stává možným nebo přímo normálním!
Tohle byl večer trochu jiný a přece stejný jako všechny předešlé. Jiné to bylo asi v tom, že další den už se neuvidí... a pak taky ne... Ale naštěstí to potrvá jen do dalšího víkendu. Ale přece, je to zvláštní pocit, když vám někdo odlétá pryč - do Anglie...
Nebylo to loučení. Bylo to příjemné souznění, odpočinek po dlouhých dnech, který jsme obě potřebovaly... A tak si myslím, že to byl krásný večer...

Kakao, popcorn a Korán...
...a Tea s IF

Konec Léta

... a tak se stalo, že Červenec předal vládu Srpnu a i ten už se každou chvíli rozhodne podat žezlo o jedno dál... Září...

A co to znamená?
- že končí prázdniny... a Léto...
- 21. mi začne škola
- 4. má tatínek oslavu narozenin a já pevně doufám, že to bude v pohodě
- 5. jsou v Dubu Hody a to se prostě nesmí jen tak promeškat (začíná se sice už v pátek, ale to je ta oslava, o které píšu o řáek výš... škoda...)
- 1. asi zajdu mrknout na střední, jak se v novém školním roce naši milí profesoři mají
- někdy musím zajet do Plzně, někdy do Nové Paky a teoreticky 14. do Vysokého Veselí

A z toho vyplývá?
- že pevně doufám, že stihnu vše, co jsem si naplánovala
- že na nic v průběhu měsíce nezapomenu
- že alší školní rok bude stejně v klidu jako ten minulý!!!

A tak, ať se tedy všem daří ve škole i v práci a prostě všude a letní slunce nechť vám ještě dlouho svítí v srdci a hřeje v duši.

"Muži a ženy jsou dva různý živočišný druhy"

(Ano, citace ze Samotářů)

Někdy je lepší ujistit se, že jste se opravdu dobře pochopili a dohodli. Často pak bývájí informační šumy. Ne proto, že by někdo něco neřekl... spíš proto, že každý to chápe docela jinak...

(že by další Moudro?... nene, toto přece každý ví!)

Brigáda a vše kolem...

Nuže... Kde začít? Asi na počátku...
V pátek 26. nás můj milý odvezl na jižní Moravu. Plán byl jednoduchý - strávit tam celý červenec na brigádě. Zásoby jídla jsme měly jak pro regiment, čtení taky. Prodávat se začalo v sobotu odpoledne. V neděli odpoledne jsem měla dočtenou knihu. V pondělí odpoledne nám bylo oznámeno, že můžem jet domů - málo lidí, malá tržba... Teď čekám, kdy mi někdo zavolá, že máme dojet...
Nu, alespoň jsem se opět vrátila do rodného města, za svými přáteli, za rodinou, za mým milovaným...

Další zajímavosti...
- přečetla jsem Čtvrté léto Sesterstva... Opět jsem byla pohlcena a našla různá moudra...
- včera jsem si byla zařídit nový OP, jelikož starý už jaksi neplatí... tzn. musela jsem se jít vyfotit... typická fotka - pojďme se společně zasmát...
- s milým nevyšlo žádné ze dvou plánovaných koupání, protože déšť se nám to rozhodl pokaždé překazit... leč, i tak to vždy bylo milé...

UŽ!!!

Už! Konečně! Dočkala jsem se, přišlo to, stalo se to... Je toho více, takže hezky jedno po druhém:
- mám plavky (po úporném hledání, mrčení, nespokojenosti, hrůzy a děsu se objevily jedny, které nakonec obstály, leč i na nich by se dalo něco změnit... ale jsem spokojená... jen jsem si nikdy nemyslela, že nakonec JÁ budu mít trojúhelníky na své hrudi... každopádně sedí dobře a barva je supr, spodní díl kraťásky, takže to je už detail!)
- mám notebook a už dokonce funguje - právě z něho píšu a poslouchám Nightmare before Xmas
- brigáda konečně asi úplně domluvena, díky za Skříťu, která mě zachránila a nakonec pojede se mnou... jinak bych jela asi sama...
- mám novou knihu - Koralina od Neila Gaimana, která bude brzy v kině jako animovaný film
- ...*...
...to je asi vlastně vše...
Výše jmenované věci jsou, plno jich není... Např. už věky jsem neviděla některé své přátele, nedostala jsem se k zažehlení barev na jednom mém nyní již vylepšeném tílku... a tak... Však jednou bude čas i na žehlení a jednou si i přátelé udělají čas na mě... a třeba i já na ně, i když si myslím, že teď - po zkouškách - už mám času haba KUK!

Krátká úvaha na téma "Přátelé"

Všechno je to divný...
Jen tak se lidi přestanou bavit s přáteli, jen tak na něj zvysoka kašlou, jen tak jim nestojí ani za pozdrav, rozloučení... Jen tak...
Jen tak? Nebo je tu problém? Jistě, že za všechno můžou problémy. Tak proč to ale nějak neřešit? Když na to člověk sám nestačí, právě od toho jsou tu ti přátele... A to by se na ně nesmělo kašlat, že...
Nechápu to... A asi ani nejsem zrvona v té nejlepší náladě, kdy by se mi to chápat chtělo...
Každopádně přátelé ještě existují, tak si jich važte a nesnažte se je jen tak vymazat ze života. Občas toho pak někdo lituje... sem tam... Nevím... jen tak si to myslím... Jen tak mě to všechno napadlo... tak jsem to jen tak chtěla jen tak napsat, ať se podělím o nějaké své myšlenky, které si běžně střežím jen pro sebe...

Co bylo, je a bude...

Červen... Nojo, čas letí... Obzvlášť, je-li člověk šťasten a spokojen... což já zřejmě teď jsem...

Ale už to vidím na brigádě - to se povleče! Chjo... že já blbá tam jedu, i když se na mě jedna z nejlepších přítelkyň zvysoka vy... asi vykašlala... No, to umí člověku vždycky zvednout náladu...

Ale jinak štěstím jen zářím!

OakFest byl Fest dobrej! Bála jsem se, bůhví co se tam nestane... a ono se naštěstí nic moc zlého nestalo... (jen se se mnou nikdo nerozloučil, když odcházel, pominu-li Teda, Magdu a Cáju)...

A jen tak mimochodem - další den zas pohotovost... s Jackem...

Příště tě, Rog, pozvem taky na nemocniční afterparty ;) Vezmi s sebou balónky a dětský šampus :)

Jinak... noha chodí už skoro jako dřív! Už to prostě bude zas dobrý, tak si dáme další pogo ;)

A byla jsem v Praze!!! Další z mých nej nej, které jsem prostě po těch měsících a letech MUSELA navštívit!!! Duhová čajovna naprosto dokonalá a povdání s oběma dívčinami jakbysmet! Zas tam musím vyrazit... Díky, mé milé, za váš čas a pohostinnost... Příště se třeba snad i zdržím déle... :*

A to jest vše. Co se týče současnosti, korálkuju jako o život a baví mě to! :)

...víc...míň...

Je toho víc...
- o rok víc...
- víc lásky...
- víc tvořivosti...
- víc učení...
- víc iritujících drobnůstek...
- víc snění...
- víc touhy po zdravých nohách...

Je toho i míň...
- míň sira Semeniuka (a vlastně i Teji)...
- míň slunce...
- míň nadšení do hromadných akcí...
- míň společných vzpomínek...
- míň témat k hovoru...
- míň dní do onoho osudového, po kterém spatřím svou milovanou nožku!!!

I víc, i míň... I dobře, i špatně... I s úsměvěm, i se slzami v očích (ale tak, aby je nikdo neviděl)...

Sádřička...

Jarní dny plynou dále a já už mám sádru... Postupně přibývají okrasné malby, vyzývavá hesla a podobné okrašlující malované ozdůbky...
Leč, malování na sádru není to jediné, co se v posledních dnech děje. Jsou to i zkoušky a zápočty, které zatím jakž takž zvládám. A plno akcí, na většině z nich jsem ovšem chyběla, právě kvůli té krásně pomalované sadře.
... Nu, co už...
Na Majálesu jsem si alespoň poslechla 2men, seznámila se s onou slečnou, po které v Tršicích chodil ježek a byla s Oním jedním! A ještě s jedním a pak došel Bivoj se slečnou. No, aspoň jsem všechny viděla! A domů jsem se vezla spolu se sádřičkou v krásným velkým taxíku ;) Aspoň k něčemu ta sádra je :D :D :D (Každopádně - ihned bych měnila za zdravou nožku!)

Moudro č. 1

"Na pogo si zavazujte tkaničky, zvlášť vy, co nosíte Steelky a podobnou obuv."

NEJVÍC PUNK!!!

Inu, byly Čarodějnice... Tradiční seskupení jelo do Tršic na akci. Čarodějnic bylo všude plno, ale my s Babi jsme ani nemusely mít masky :) Každopádně Peťa si hodil luxusní žonglovačku a pro efekt párkrát zaplival. A šlo mu to. Fakt to vypadalo dobře! Nu, nebudu ho opěvovat, ale je prostě šikulín!

Pak byla tradiční tancovačka, hudba typu "tuc tuc" a "kní ou ou kní", což nějak není náš styl... A kdo měl ten nápad, poprosit o jinou hudbu? No... já... A tak kluci slušně požádali, po chvíli začali hrát Horkýže, vrhli jsme se na plac. Pogo!!! Leč, nečekaně se tam objevil schůdeček a tak jsem se do minuty plazila zpět k lavičkám. A Babi taky... Tak jsme dopogovaly...

Další den na pohotovost. Babi nemůže ohnout nohu v koleni a tím pádem se nezavře na záchodě :) Leč, má pouze ortézu, což jí závidím. Já jsem vyfasovala sádru a berle, mám natržený vazy, nesmím na to stoupat a už první den večer mě ruce, záda i nohy bolely od berlí nejvíc!

Ale, jak pravila Rog: "Ty sis zlomila nohu při pogu? Tak to seš nejvíc PUNK!"

Dík! Alespoň něco pozitivního...

Optimistická a narozeninová

Ano, optimistická nálada! A proto barvičky, hravost a veselí!

A navíc - ROG a její NAROZKY!

A proto vše nej a nej! Ale to víš... SMS už byla odeslána a lepší přání už nevymyslím... Hlavně si nemysli, že Tě dospělost nějak změní. Houbelec. Jsi to pořád TY. Máš pořád stejnou rodinu, stejný problémy, stejný kamarády, kteří Ti z problémů pomůžou, stejný známky ve škole, stejný kreativní myšlení, stejný vkus na knihy, na oblečení,... Třeba se něco z toho někdy změní... Leč není to ze dne na den... Prostě, TY budeš SEBOU na věky věků a nic s tím už nenaděláš...

cmuk :*

... a po koncertě následovalo...

...co jiného než klábosení s Rog? Nic jiného! Přesně to :) A neobešlo se to bez pár fot :)
FF - Ftipných Fot :)
EF - Emo Fot :)

Dvě brčka v kofole, rychlá SMS pro NĚJ! :D (ne, tak to fakt nebylo...)

Čekačka na Něj

a pár emo-foteček (samozřejmě to nejlepší nakonec, hihi)

...pevně doufám, že zveřejnění těchto fot nikomu nevadí (Rog Rog Rog?) ...

IMODIUM!!!

Pár amatérských fot z koncertu v olomouckým S-clubu... a budu se asi opakovat, ale byla to prostě skvělá akce! I když tam bylo tak pět a půl lidí... Taková soukromá párty :) a velmi milá...

Moc a moc!!!

Jojo, včera toho bylo opravdu moc a moc naplánované! Šla jsem k Teušce batikovat a malovat na oblečení a různě tak nějak tvořiti a tak. Leč vše se to nějak posunulo kvůli krásnému slunečnému dni, kterého jsme si plnými doušky užívaly na zahradě při obědě i při čajovém dýchánku... A pak mi můj drahý udělal radost, že se nečekaně objevil a chvilku jsme spolu taky byli... Každopádně na batiku nakonec ani nedošlo :) Ale pokreslila jsem si alespoň bílá pásek černými ornamenty a myslím, že vypadá přístojně :) A možná i víc než jen to!
Den však zdaleka nekončil a já s Rog vyrazila do eSka na IMODIUM!!! Nejdřív se mi moc nechtělo, to přiznávám, leč... JSEM PŘEŠŤASTNA, ŽE JSEM TAM BYLA!!! Hoši z kapely jsou moc sympatičtí... Nebudu se moc rozplývat, ale jsou to prostě normální lidi a nic extra ze sebe nedělají... A toho si cením... Příjemní, sympatičtí, pohodoví... I celý večer tam byl fajn... Děkuju, Rog, žes mě tam dotáhla!!!
A teď už do Hajan, páč víkend byl dlouhý a náročný...
Sladké sny a brzo foto z Imodia!

JARO!!!

Přišlo a je to krásné...

Sluníčko, zpívající ptáčci, vlahý větřík, krásné probuzení, dobrá nálada a plno energie!!!

Včera jsem byla s Rog vybírat brýle (viď?)... No, sranda a děs dohromady :D Víš, brýle Tě prostě změní, ale zkus to brát z té lepší stránky - bude to nový styl, nový a krásný doplně a tak!!! Tak doufám, že brzo pro nějaké ty fialovoučké zajdeš! Ty Ti fakt slušely a myslím, že fialová Ti fakt sedne! mumú :*

Když je tak krásně... proč se cítím tak... zvláštně? Je to divný... Jsou to jen chvíle... Sem tam, střídá se to jak aprílové počasí a je to jak na houpačce... jednou dole, jednou nahoře...

Jo vlastně! Já jsem náladová! Hm, tak se to zas hezky ukazuje... Chjo...

!!!

A ŠTVOU MĚ TADY TY BLBÝ VESELÝ PUNTÍKY!

DO HÁJE S NIMA...

SE VŠÍM...

Zas jinde...

Sorry všem za včera

...

Ale přišla jsem na pár věcí

...

(aspoň něco pozitivního)

...

(by Victoria Francés)

Jaro...?

Včera bylo!!! Sluníčko, teploučko, pohoda... Krásný den s Mému srdci blízkým... Vlastně krásný celý víkend s Ním...

Sobota sluníčko, neděle déšť... ale obojí tak dokonale jarní...

Už je tu...

Tak ho vítejme s úsměvem!

:)

:)

:)

Zapomenutá svatba...

A ne jen tak ledajaká! METALOVÁ! Ale dávno tomu jest, co se tato akce konala (asi říjen 2008)... Každopádně zůstává nezapomenuta a teď už se nezapomene nikdy, když jsem konečně sehnala alespoň nějaké fotky!

Takže, drazí a vážení, ochutnejte trošku sváteční atmosféry a černě namalovaných očí :)

- připravujem se na hromadnou metalovou svatební foto

- hromadné metalové svatební foto

- "mateloví novomanželé"

- posvatební metalová pařba

- metalový ženich ječící na metalové pařbě

Březen - za kamna vlezem!

A dnes už je březen!!! A počasí jarní... Ve vzduchu bylo cítit jaro a ptáci zpívali! Sníh roztál a slunce odpoledne vykouklo... Jela jsem s Peťou, Honzou a děckama na Kartouzku. A tam teda ještě zima je. Sněhu všude dost, ale naštěstí zima nebyla velká. Honza s klukama blbnul. A jak se říká "Hračky plačky"... které ovšem zpravila čokoláda ;) Nojo, nejlepší lék :)

Po Kartouzce ještě Kopeček... Aspoň na chvilku! Na západ slunce... Vypadal fakt hezky, tak jsem párkrát cvakla foťákem a něco z toho vylezlo...

Zimní Recycle fest atd.

V pátek 27.2.2009 se v S-clubu konal ZIMNÍ RECYCLE FEST. A tak nějak jsem se to dozvěděla zas jen tak na haluz :) Ale zvykla jsem si na takový rychlý akce... je to takový... akčnější :)

Každopádně jsem tam dorazila, páč Peťa volal, že celkem nuda a hnusný pivo :) Tak jsem ho pak našla s Honzou a Knedlíkem ve vedlejší hospodě :D

Když to začalo pomalu začínat, přišli i nějací lidi. Zvučili Human Puppet, dorazil Magor... Škoda jen, že Karmelka odjela huš... Byla by to príííma akce! Ale nakonec byla i tak!

Nebyla vata, je nové tričko (zas s ovečkama!!), proběhla hádka (která byla naprosto idiotská a bezvýznamná, ale buchta si asi potřebovala něco dokázat) a čórka (což pěkně naštve)... A tak, když to nakonec všechno skončilo a odbíjelo půl třetí ráno, jsme se s Peťou vydali ku domovu...

Ráno jsme jeli pro Miru a Babi a do Dubu vyskládat věci z "Trosky" do zkušebny, což se nezdá, ale fuška to být může! A po "pořádné práci" "pořádná odměna" - u Miru jsme udělali oběd a pak jsme víceméně prospali odpoledne! A večeři jsme pro změnu dělali u nás - bramboráky. A ty se teda povedly! Fest!!!

Jen krátce

- V pátek 13. se nestalo nic strašného... Spíš takový normální den, nijak extra výjimečný...

- V sobotu 14. jsem jela do Ikey, kde jsme s Šedem nakupovali a popravdě, velká legrace a zábava :) Ani jsem nevěděla, jak skvěle se člověk může pobavit v Ikee :)

-No a přikládám pár fotek z toho nej nej nej koncertu. Tak tady je máte:

THE BAROCKERS

DEAD POPE'S COMPANY

(no a já, Ropušenka - právě po skvělém tanečním výkonu:) Wojtyšek, Peeťa a plno dlaších...)

včera... a dnes...

Včera:

- Olomouc neSKA dneska... Jak vtipné a vlastně ani nevím, proč to všechno... To je na tom nejvtipnější, co? :) Ale pobavilo nás to a to je důležité... Sranda musí být!

- Střetnutí to bylo milé... Moc milé... Ani jsem nečekala, že to bude TAK milé! A bylo... A ona taky... A jsem moc ráda, že jsme se takto střetly. Vždyť jsme to pořád my, stejné a trošku jiné, ale pořád my... Tak proč mít předsudky? Nejlepší je pravdu poznat na vlastní oči a tím pádem si udělati i vlastní názor...

- Nu a v noci jsem nemohla vůbec usnout!!! Že by to bylo úplňkem? Každopádně to nebylo moc příjemné...

A dnes:

- Nečekaně přišla Tea, potom čekaně přišel Ráďa s Honzou. Celkem fajn setkání v mém miniaturní, nezařízeném pokojíčku... Ale vešli jsme se! :)

- Konečně s Peťou! Sranda a vtipné teorie (můžou dva lidi zapomenout, že spolu chodí? apod.)... Odpoledne jsme jeli na koně za Teou. Sněžilo nejvíc, foukalo nejvíc, byla největší kosa... Na jednu stranu hezké... ale být v tom mrazu, nic moc příjemné, popravdě... Každopádně... každopádně jsem pak byla asi jinde... asi navíc... asi jen moje pocity... ale dost blbý a divný...

A pro včerejšek a dnešek dost!

15min

Jen tak rychle a krátce:

Jsem ráda, že jsem tam šla. Okrim Rogalindy a Magora, kteří (za mnou?) došli, jsem se po megadlouhé době viděla s Marečkem, Zazinkou a všema kolem... Bylo to milé...

Navíc, The Barockers hráli prostě úžasně! To bylo pogo, tam dole pod podiem!!! Leč nepřidala jsem se... TO AŽ PAK!!! Vyblbla jsem se na Dead Pope's Company a to tak, že fest!!!

Takže - hudba skvělá, lidi skvělí... co víc si přát?

Ráda jsem se zas takhle pobavila...

Prosím, prosím...

...ať už je jaro...

Ať už můžeme každý víkend vyjet ven, přespat kdekoliv, oplácet úsměv sluníčku, ležet na rozkvetlé louce, pozorovat noční oblohu a nemuset u toho mrznou, nemuset se cpát do košichů a šál...

Ať už můžeme dělat zase jarní blbosti!!! :D

A su za debila... už podruhé...

Tak jsem onemocněla. Stále jsem se tomu nějak bránila, protože se mi těžko smiřovalo s myšlenkou, že budu nemocná, bude mi blbě a hlavně nebudu moct nikam o víkendu jít ani jet!!! Ale ono je asi lepší, když to člověk překoná, přijme to a vyleží se. Já bych ležela... Ale mám ještě zápočty.
A tak se pomalu dostáváme k tomu, proč jsem zas za debila. Už týden myslím na to, že mám ve středu zápočet (Reálie Francie). A hle, dens se tam doplazím a nikde nikdo... Nu a já si matně uvědomovala, že tam nebylo napsané "střda", ale "5.2.", což teda středa není...
Ani nevím, jak se to stalo, ale je to tak. Asi se mi to krásné buclaté čísílko hodilo víc na středu. Co už. Zítra tam dojdu, napíšu ten testík a budu to mít za sebou... No a pak začne dřina - učení na Dějiny a kulturu Francie. Ten hnusnej poslední termín, ze kterého se mi jěží vlasy hrůzou...
Nu, s chutí do toho a půl je hotovo!
Budu si držet pěsti :)

A su za debila...

Nedala jsem zápočet z Dějin a kultury Francie. A to už byl opravný termín! Takže už mi zbývá poslední možnost, jinak "pápá" a "hurá do práce"...

Ale já se fakt učila!!! Copak to nestačí?

...

Nu, konec zábavy... Tak, Barušenko, dojedu do Šumperka až další týden a držím na pondělí pěsti nám oběma :D

A co se týče skvěle naplánovaného víkendu... Kdoví, co bude... Buď akce u Babi, koncert v 15min nebo třeba nic, že, a místo toho učení. Wow, nadějné vyhlídky...

Tak alespoň krásnou vzpomínku na jaro, sluníčko a teploučko (tím myslím fotečku někde na boku:) )...

Sněží...

...a všude je bílo...

Ráno padaly obrovské vločky z nebe, zasypávaly ulice, střechy, lidi... I z hrozivě vypadajících popelnic plných odpadků udělaly tiché bílé zákoutí... Přikryly vše, zahalily do ticha, něhy...

...a už zas vše pomalu taje...

Brno!!!

Včera, to jest ve čtvrtek, jsem jela s Šedem do Brna. Jel i Panák. A tak se stalo, že pro mě již není pouhým mýtem, ale skutečným člověkem, reálným a existujícím... A tak jsem byla prva, komu bylo umožněno ho spatřit (tedy jen co se týče Šedových přátel, samozřejmě). Jaká to čest a pocta!
Vykročili jsme zimním počasím ku centru. Leč, Šed si zapomněl v autě mobil a peněženku a tak jsem se vraceli. Naštěstí jsme ještě nebyli tak daleko... Pak jsme procházeli město, obchody, uskakovali tramvajím, které tam jezdí všude a uhýbali lidem, kteří tam jsou taky všude :)
Ve městě byla zima, ve Vaňkovce strašný vedro, ale třeba v tom úžasným obchůdku (Lumbers?) bylo skvěle (až na vysokou koncentraci lidí). Ale tam to fakt bylo!!! Chci tu bundu... je krásná, černočervená, sem tam nějaký zip... a cena celkem výšší... Nu, nechám si projít hlavou... Ale ten krásný černý vějíř... Nebo ty korzety!!! Och...
Další pěkná cesta vedla do obchodu, kde mělo být údajně nepřeberné množství fotbalových šál - což chlapce velmi lákalo. Nejsem si jistá, jak dlouho, jsme to hledali, půl hodinky určitě. A výsledek? V obchodě byly tři šály... :) Ale zašli jsme tam do knihkupectví, kde byla kniha od Victorie Francés!!! Za 499,-... Tak jsem odolala... Bohužel... A měli tam i Dračí hněv a všechny ostatní, plno komiksů - i Constantina!!! Že bych koupila Majdalence??
Pak jsme už značně znaveni zamířili do Ikey, kde jsme dělali blbosti, ale fakt fest jsme se bavili...
A toť vše. Ku domovu jsme vyrazili asi v osm. V devět jsme byli v Olomouci a v deset jsem už chrupkala (skvěle jsem se vyspala, až na hnusný sen o zápočtu, který budu dělat v pondělí...).
Nic jsem si z Brna nedovezla, ale konečně jsem si vybrala nábytek do pokoje! Och a jupí!
:)

V pasti...

Proč zrovna "v pasti", napadne možná někoho, kdo čirou náhodou na tyto stránky narazí... Nu a proč ne? Vždyť v životě si kolikrát připadáme jako v kleci!

Život je plný nástrah a pastí, které mnohdy nevidíme a vlastně vidět ani nemůžeme. Jsou tak rafinovaně ukryty, že je jen otázkou času, kdy do nějaké padneme... A jsou to různé pasti...

Předsudky, které nás oslepí a nedokážeme být objektivní.

Naděje, které do nás vlkádají ostatní, jejich očekávání - když se chováme trochu jinak, než obvykle, už se něco děje. A přitom jen člověk pokročil v poznání, změnil svůj pohled na svět, nezměnil sebe samého...

Naše sny a fantazie... Vymalujeme si život na růžovo nebo si nasadíme růžové brýle. Ale to pak vidíme vše trošku zkresleně... A když se z této pasti dostaneme, celkem to zabolí...

Mnoho dalších, ale uvedu už jen jedinou past - naše vlastní myšlenky...

A protože i já se mnohdy cítím uvězněná, nesvobodná, v kleci... proto se to tu jmenuje v pasti... Ale tady je snad jen past myšlenek, snů a fantzie. Jiné se tu snad nenajdou...

A je to tu...

Inu, k před dávnými a dávnými časy se stalo, že jsem jedné žence přislíbila vytvoření vlastního blogu... Jsem to ale trdlo... A po převelice dlouhé době jsem se k tomu jaksi dokopala...

Slyšíš, vidíš a čteš, trdlo malý?!? Plním svůj slib a tímto se řadím mezi stovky, tisíce a milióny blogujících lidí, teenagerů a psychicky rozpolcených osob, jež mají potřebu sdělovat své zážitky celému světu... Och, jak hluboko jsem klesla...

Nu, nevidím to už tak černě... Vždyť to může být zábava, no ne?

No... Ne...

Hm, tak nějak se mi zdá, že mezi rozpolcené osobnosti se taky pomalu řadím a to nejen díky stvoření blogu, co?

Tak už se přestávám hádat se svými "já", mlčím, nic neodsuzuju, jen mám pár předsudků, které se budu snažit krotit... No a uvidím, jaký to "blogování" bude!

Och!

Och...

Psst!