Kdo? No já! Kdo jiný...
Jsem prostě příliš ve svých snech a iluzích a zapomínám na to, že realita je docela jiná... Že své problémy si každý musí řešit sám a nezatěžovat tím ostatní, že princové na koních prostě už nejsou, že není dobré snít a představovat si věci dopředu a že důležitý je hlavně život, který žijeme a ne ten, o kterém sníme... (i když je tisíckrát krásnější, je prostě nereálný, neskutečný, nemožný!)...
...Prostě jsou lidi, kteří se milují a jsou naproto odlišní... A tak se občas v něčem neshodnou... Ale je krásné, když pak každý řekne svůj pohled na věc a můžou se od sebe něčemu novému přiučit... Jen... někdy jsou hádky bolestivé... (spíš vždycky a tím spíš, když je to opravdu osoba velmi blízká)...
A tak jsem zjistila, že se v nečem taky musím krotit a že můj pohled není jediný ani nejlepší...
P.S.: Láska vítězí! (snad)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat