První let

Zkrátka - let 18. 12. v 19:05 (aneb můj let) byl zrušen. Wow. Ještěže mám svého milého a jehi bratra (který bydlí v Brně), u kterého jsem mohla přespat! Díky, díky, díky!!!
A tak jsem se 19. 12. ocitla na brněnském letišti zas, tentokrát už to letělo. Stačilo projít pár kontrolama a už jsem seděla v letadle.
Vzlétnutí? Docela nepříjemné, ale dalo se to přežít - jsem svědek :)
Přistání? Docela nepříjemné, ale pilot byl asi skvělý a skoro to ani nedrnclo (hezké slovo, že?)!
A mezi tím? Noční výhled na Brno i Londýn byl naprosto fantastický! Kouzelný!!! Byla to ohnivá řeka, která se pod námi kroutila, nebo milióny světlušek, vánoční světýlka, která omotala město... A ta autíčka - tak malinká a tak směšná!!!
A nebýt sympatického mladíka z Anglie, který poprvé rozhodně neletěl, tak jsem asi nervózní mnohem víc. Díky, cizinče! A jak se náhle vynořil na letišti v Brně, tak náhle a bez rozloučení zmizel na letišti v Londýně... Že by anděl, co mi přispěchal na pomoc? Nevím, ale děkuji...
Takže kkdyž to všechno vezmu kolem a kolem - létání je docela fajn. Letadlo - to je úplně jiý svět, takový malý soukromý svět v oblacích. Vtipný, malý, komerční a docela příjemný (jen je tam málo místa na nohy).

...aneb Podivuhodné myšlenkové pochody v jeden nepodivuhodný večer...

Podivuhodné spolubydlení bez hádek a problémů
Podivuhodné rozhovory v čajovně Wabi
Podivuhodné jednání lidí (a podivuhodné, že mě to stále překvapuje)
Podivuhodné zvěsti o blízké osobě
Podivuhodné partnerské vztahy všude, kam se podívám
Podivuhodné vyhlídky na podivuhodné londýnské Vánoce
Podivuhodné ceny ohnivých vějířů
Podivuhodné, že i přes to všechno svět běží dál...

...aneb Podivuhodné myšlenkvé pochody v jeden nepodivuhodný večer...

P.S.: Podivuhodné, jak ten čas letí - už je podzim...

Sex Pistols

Ha! Mám nové boty! S úmyslem koupit si Conversky, jsem zamířila do Olympie, kde bylo kulový. Takže jsem pokračovala do OC Haná... A TAM BYLY!!!
Tudíž mám krásné nové botičky, leč - Convers to faaakt nejsou... Ale jsou to naprosto úžasné černé tenisky s černými tkaničkami a - teď se podržte! - na jazyku mají napsáno Sex Pistols a totéž je i zboku (+ english vlajka). Možná to zní trochu divně... ale vypadají skvěle!
Tak nějak to byl Osud - když jsou to Sex Pistols, tak je tam prostě nechat nemůžu (navíc - velice příznivá cena!)... A taky jsem touto koupí třeba potěšila velmi milého, ochotného a pohledného prodavače (Bože, to byl fešáááák!) :)
Přidávám foto z netu... časem snad přibude foto přímo ode mě!

P.S.: Mám z nich fakt radost, ale Conversky jsou taky fajn - takže Ježíšku, je to na Tobě ;)

Dávno tomu již...

...hodně dávno... Ale chtěla jsem sem napsat jednu Velkou Myšlenku...
Byla zima. Zrovna jsem šla z kina (Imaginárium dr. Parnasse), byla jsem podivuhodně klidná a zvláštně šťastná. Takovým tichým způsobem. Šla jsem po kolejích Pekařskou ulicí na Náměstí republiky. Sněžilo. Padaly velké bílé vločky a v záři světel to vypadalo kouzelně! Byla jsem očarována a nějaká vyšší moc mi vnukla Myšlenku:
"Naše sny (příležitosti, lásky, přátelé,...) jsou jako vločky. Některé si vyhlídneme sami a musíme k nim vztáhnout ruku, některé k nám samy přijdou, některé kolem nás jen tiše proletí a o některých se ani nedozvíme, i když nám ulpí ve vlasech..."

Po výletě do Dijonu

OK, tak konečně opět doma – několik dní jsem totiž strávila ve Francii v Dijonu. Domluvila jsem se s Brunďou a nakonec se náš výlet za Market a Vladimírem uskutečnil.
Bylo to krásné… nejen Dijon, nejen Paříž, ale i setkání s přáteli…
Budu dlouho vzpomínat…


Když jsem se vrátila domů, čekala na mě sestřička, která se na skok stavila v ČR. Jak milé! A krásné dárečky a sesterský život a nepořádek v bytě… ale nějakým způsobem mi to asi chybělo… ale pšššt! Teď už je zas u „svých“ dětí v Anglii a snad se má hezky…
P.S.: Je docela kec, že Francouzi nosí barety… byla jsem jediná…
P.S.S: Brigáda na červenec téměř 110% jistá!!!

Jedna lesbická úvaha…

Itty Bitty Titty Committee – jednoznačně skvělý a úžasný film! Dobrá hudba, hezký holky (zvlášť ten voják ;) ach!), dobrý styl, dobrý nápad… A tak nějak si říkám: Do háje, tady je člověk v pasti konvencí, ale ten film… hm, to bylo hodně dobrý… Co kdybych změnila svou sexuální orientaci? Nebo alespoň trochu rozšířila? ;)
Inu, ještě to promyslím…
P.S.: I wonna be punk!

Výkřik do tmy

Jsem snad EMO či co?!?! Tak proč mám teda své úžasné náladové záchvaty?!?! Proč nemůžu být alespoň jeden den veselá od rána do večera?!?! Proč je něco, co mě tak nehorázně štve, vytáčí, deptá, nervuje, děsí, vysmívá se mi… a proč jsem potom naštvaná, protivná, chladná, rezervovaná, smutná, neveselá, vydeptaná, propadající zoufalství a čokoládě…
Jsem sama a ani já se nechápu. Natož, abych to chtěla po jiných...
Střeste se mé společnosti, je-li vám vaše dobrá nálada s úsměvem na rtech milá!!!

Další semestr

Začala škola. Celý táden už byla, můj milý měl celý týden odpolední, celý týden jsme se neviděli, celý týden jsem měla příšernou náladu. Neměla jsem na nikoho náladu, nejraději bych někam zalezla a sama si někde přemýšlela.. Na žádný dav jsem fakt neměla. Ale škola je škola a tam davy jsou..
Po středeční přednášce o astro jsem se cítila lépe a ve čtvrtek jsem s milovanou Rog šla na koncert do eSka - šlo mi hlavně o Dead Pope's Company, ale NoDistance Paradise mám taky ráda a v Perfect Erection hraje kamarádka..
Nakonec jsem byla ráda, že jsem se tam viděla s přáteli, které jsem jinak neviděla věky - např. Wojtyšek. Ale přešťastná jsem byla i ze setkání s Rog, Jazzem či Biv..
Dělo se tam toho plno, drahá mumú musela řešit své city a já měla taky hlavu plnou podobných myšlenek... Nakonec mumú odešla s M-mužem a já jsem doprovodila Honzíka do jiné hospody, která byla po cestě. Ale sama jsem už na ni neměla náladu. Doma jsem ještě chvíli zírala do stropu a přemýšlela o vztazích, životě, lásce, hudbě...
V pátek jsem v sekáči utratila peníze za plyšáky, což velmi infantilní, hloupoučké, možná trapné, ale mě se to přes to vše docela líbilo. Pak byla brigáda v KKC a pak v Anagu,kam ovšem T. přišla pozdě a já jsem si tak nějak uvědomila její ne příliš zodpovědný přístup k některým věcem (ale nechci jí křivdit, v něčem jiném je zas skvělá). Hovor byl spíše jejím monologem, já byla v nenáladě. Bohužel... a ani nevím přesně proč...
Sobota - akce u Bembů. Plno lidí a málo místa. Chvílemi klaustrofobie. Chvílemi moc hluku. Chvílemi jsem nedávala jejich oblizování. Chvílemi ona úplně jiná..neznámá.. Nakonec jsme s milým jeli domů - bylo to asi poprvé, co jsem tak nějak řekla svůj názor a udělali jsme to a... a asi jsem to dřív nikdy nedělala právě kvůli kecům, který budou mít ostatní, budu za debila, že chci něco jinýho, než co je naplánované.. a tak jsem se vždy přizpůsobovala.. Ale někdy snad můžu říct vlastní názor, ne? Už je na čase.. už bych měla.. (ted jen nevím, jestli to všechno s ní nějak řešit nebo to řešit nejdřív nějak v sobě sama si...)..
Ale víkend s mým nejdražším byl skvělý, veselý, radostný a depresivní nálady se ani neozvaly! Jupí!!!
ON je moje antidepresivní rybička!!!

...ve zkratce...

Výlet do Brna – parádní a nejlepší! Je úžasné opět spatřit ty, na kterých nám záleží a které máme tak rádi…
Masopust – velmi vydařený! Dostala jsem krásný kostým, s mým milým jsme k sobě ladili, své averze k různostem jsem zmírnila (možná zcela opomněla) a jen sem tam mě ohromilo, jak někteří lidé nedodržují svá slova, ať už při tom jde o jakkoliv hloupé a nevinné věci a záležitosti…
Regenerace vašeho šatníku – BOMBA! Zjistila jsem, že když vám kamarádka/jedna z nejlepších kamarádek/spřízněna duše píše SMS „Přijď!“, je jasné, že to opravdu stojí za to! A stálo!!! (Tímto veliké díky, meluzíno!!! :*)…
Takže nyní je můj šatník ochuzen a čtyři kousky, které stejně nebyly nošeny a obohacen o čtyři a půl, které nošeny jistě budou (tou půlkou je myšlena luxusní budna napůl s Rog). Dva kousky volají po „apgrejdu“, tak se na to někdy vrhnu (já nebo Rog nebo spolu)…
Plutoakce – no vlastně, z mega akce se stala komorní. Nic moc. Navíc zjištění, že v opilosti se věci OPRAVDU nemají řešit, že komunikace, jakkoliv pro vztah důležitá, dokáže pěkně váznout, jde-li o závažné věci, že náladovost není jen má výsada a že kniha „…a bude hůř“ vypadá velice lákavě…
A škola? Inu, začala. Už teď mám husí kůži z morfologie francouzštiny. Už teď se rozvrh trochu motá a plantá. Už teď bych měla mít vymyšlený téma bakalářské práce. Už teď bych chtěla mít všechno za sebou…
…ale život je boj… tak do boje!!!

(...o koncertovi a Avatarovi někdy příště...)

Coco avant Chanel

Mám šedivé období... Ne černé, kdy by bylo všechno špatně. Ale šedé, kdy je všechno nijaké...
Naštěstí se sem tam v té děsivé šedi objeví nějaký zlatavý paprsek nebo prostě něco barevného - např. večer s Coco Chanel a Rog...
A někdy je ta šedá trochu víc do černa... někdy až moc...
Ale slzy si nechávám pro sebe, v sobě, nepouštím je ven... Raději dělám, že je vše v pořádku... Proč? Asi nechci zatěžovat druhé svými problémy a nestojím o lítostivé pohledy. Všeho s mírou! I lítostivých pohledů... Nemám ráda, když jsem středem pozornosti...

...a doma už není "doma"... Je to všechno divný...

No a co?!

Tak jo, přiznávám. Měla jsem dneska docela divnou náladu. Jo, byla jsem protivná a hnusná. Ale tak - to já prostě jsem! To je prostě občas každý! Copak je to tak nepochopitelné?
Jo, mohla jsem být milejší, mohla jsem se snažit, ale... ono to bylo docela fajn - trochu si ten pocit užít, vymáchat se v něm a pohoda...
Jo, asi jsem si ten pocit měla nechat pro sebe a chudáky přátele nechat napokoji (na pokoji?). Takže asi... sorry...
Ono mi to vždycky stejně všechno dojde a já se pak cítím hodně fest blbě. To je takový můj trest, no...

P.S.: ...CHCI JARO...

Po plesové sezóně...

... aneb Krátké shrnutí oněch "plesacích" dní...

15. 1. 2010 jsme se s Teou vypravily do RCO na ples drahé Rog. Ovšem... nálada nebyla příliš naladěna na onu vlnu. Povídaly jsme si, Rog někde pobíhala, nastupovala a byla stužkována. Daly jsme si bulku (teda dvě) a rozhodly, že pojedeme do Dubu za našimi nejdražšími příteli, kteří tam byli osamoceni. Bylo hezké číst si SMS, jak by chtěli, abychom obě přijely... a že nám nachystali i spacáky! A tak jsme nasedly na bus, nálada se zvedla rychlostí blesku, poslouchaly jsme mou MP3, pobroukávaly a povídaly až jsme dojely a byly s nimi a v obejtí s nimi jsme i usnuly... Krásnější večer být nemohl!

16. 1. 2010 jsem se do Olomouce vrátila o půl jedné a v jednu už u nás zvonila Brunďa!!! Společně jsme jely do Tesca, kde si koupila ten nej kabát (který jí mega moc slušíííí) a něco dobrého na o, pak jsme si vyprávěly dlouhé životní příběhy v cukrárně a celý den byla mým nemalým sponzorem (čehož budu muset někdy opět využít :) nebo to někdy oplatit). S Ní byl naprosto krásný den! Veselý, zábavný, úžasný, skvělý!!! K večeru dojela i naše "francouzská" Markétka, oblékly jsme se, nalíčily a svorně vyrazily!
Tam to bylo príma, povídání s bývalými spolužáky, profesory... a nakonec blbnutí na Rolling Stones a jiné úžasnosti!!! Nejlepší taneční pár večera - jednoznačně Kamí a Vlaďa! Cestou domů (okolo půl druhé ráno) jsme si daly něco na zub v Onom Okýnku, doma jsme si povídaly a nakonec jsme se uložily ke spánku... (Markétka jen asi pětihodinovému, my s Brundí asi jedenácti)...

Z obou dní jsem nadšena a budu na ně zas dlouho a ráda vzpomínat... OCH...

Plesová sezóna

Co, dobré! Přímo skvělé a fantastické zprávy!
O maturitním plese Rog jsem už psala. Bude v pátek 15. 1. a budu tam já, Rog a Tea!!! Prostě naše skvělá trojka!!! No není to úžasné? ANO, JE!
V soboru 16. 1. bude večer ples SGO ČFS. Takový neformální, takže žádné róby, ale to se přežije! :) Hlavně tam uvidím Brundibárku a Markétku a Vlaďu!!! VždyŤ jsem je neviděla, ani nepamatuju! Jo, možná chvíli na třídním srazu před Vánocema, ale to se nepočítá. To bylo takové krátké a uspěchané a rychlé. Jistě, milé každopádné ano, ale chtělo by to trochu víc času... A to snad půjde v tu sobotu!
Takže, dámy a pánové, jak já se těším na to krásné plesání!!! Ano, můj milý nerad plesá, takže pochybuji, že mi bude dělat doprovod. Ale ani to moc neva. Vždyť budu mít za doprovod Teuš a potom Bruďu a Markétku!
Prostě dámská jízda!!! Och!
Teď se pilně uzdravuji, abych nebyla nemocná ani trošililililinku a mohla si to perfektně užít!!! A nesmím zapomenout vzít foťák!
Už teď se nemůžu dočkat!
PLESEJME!!!

Tak jak?

Je 7. 1. a já jsem dnes udělala zkoušku z polské morfologie a včera zápočet z francouzské morfologie. Zkouškové je v plném proudu a mně už zbývá jen zápočet z českého jazyk (mimochodem, nedal ho asi nikdo!!!). Ale co se nestalo… opět jsem jaksi lehce nachlazena a musím to pořádně vyležet. Ok, tak já teda ležím, popíjím horký čaj s medem a citronem a přemýšlím, jestli si dám k večeři česnek (asi jo). Bolest v krku je docela pekelná, celková únava docela pochopitelná, když jsem se učila na zkoušky. Takže musím připustit, že chápu, že na mě skočil bacílek… Ale já mu to nedaruju! „Proležíme v posteli celou neděli!“ a nejen neděli, celý víkend!!! V pondělí mě ovšem čeká rodinná večeře, kde se samozřejmě všichni pohádáme, v úterý si zajdu zapsat zápočty do indexu (aspoň něco pozitivního) a ve středu zápočet z češtiny…
Každopádně v pátek… V Pátek! V PÁTEK!!! To bude něco! Spatřím ji, princeznu v temně rudých šatech (budeme spolu ladit), s úsměvem na tváři a zmatkem v hlavě (to bude zapříčiněno tím, že nebude vědět, komu se věnovat dřív, že se jí v hlavě objeví výhružné nápisy PŘIHLÁŠKY NA VŠ a MATURITA a taky možná na tom všem bude mít podíl i alkohol, který povzbudí a dodá odvahu – to se tak dělává)…
Jak tak o ní píšu… Jak dlouho jsem ji neviděla? Věk? Dva věky? Tři? A i kdyby ne, tak mi to tak aspoň přijde! Začalo to mou nemocí, pak byly Vánoce, Silvestr, zkoušky a teď zas nemoc… Není to fér… Ale život neví, co to znamená „fér“… Tak jo, chybí mi její potrhlosti, pubertálnosti, povrchnosti… chybí mi ona… Akorát se teď asi nějak míjíme. Neb si já nedokážu udělat čas na své nejbližší?
A jen tak mimochodem – už mi jde hlava kolem z toho, jak to vypadá u nás doma. Kdo se stěhuje, kdy se stěhuje, jak se stěhuje, kam se stěhuje, s kým se stěhuje… Fakt mě to nebaví… Chci bydlet sama nebo s mým milým (který o tom ale nestojí)… Všechno je to tak složité a já se chci zase zachovat tak, abych byla „ta hodná“… A chci mít nějaké „doma“…

A tak jde život dál… a příští pátek JI uvidím!!! Jupí!!!

P.S.: ..buď mumú… (já se snažím)