No a co?!

Tak jo, přiznávám. Měla jsem dneska docela divnou náladu. Jo, byla jsem protivná a hnusná. Ale tak - to já prostě jsem! To je prostě občas každý! Copak je to tak nepochopitelné?
Jo, mohla jsem být milejší, mohla jsem se snažit, ale... ono to bylo docela fajn - trochu si ten pocit užít, vymáchat se v něm a pohoda...
Jo, asi jsem si ten pocit měla nechat pro sebe a chudáky přátele nechat napokoji (na pokoji?). Takže asi... sorry...
Ono mi to vždycky stejně všechno dojde a já se pak cítím hodně fest blbě. To je takový můj trest, no...

P.S.: ...CHCI JARO...

Po plesové sezóně...

... aneb Krátké shrnutí oněch "plesacích" dní...

15. 1. 2010 jsme se s Teou vypravily do RCO na ples drahé Rog. Ovšem... nálada nebyla příliš naladěna na onu vlnu. Povídaly jsme si, Rog někde pobíhala, nastupovala a byla stužkována. Daly jsme si bulku (teda dvě) a rozhodly, že pojedeme do Dubu za našimi nejdražšími příteli, kteří tam byli osamoceni. Bylo hezké číst si SMS, jak by chtěli, abychom obě přijely... a že nám nachystali i spacáky! A tak jsme nasedly na bus, nálada se zvedla rychlostí blesku, poslouchaly jsme mou MP3, pobroukávaly a povídaly až jsme dojely a byly s nimi a v obejtí s nimi jsme i usnuly... Krásnější večer být nemohl!

16. 1. 2010 jsem se do Olomouce vrátila o půl jedné a v jednu už u nás zvonila Brunďa!!! Společně jsme jely do Tesca, kde si koupila ten nej kabát (který jí mega moc slušíííí) a něco dobrého na o, pak jsme si vyprávěly dlouhé životní příběhy v cukrárně a celý den byla mým nemalým sponzorem (čehož budu muset někdy opět využít :) nebo to někdy oplatit). S Ní byl naprosto krásný den! Veselý, zábavný, úžasný, skvělý!!! K večeru dojela i naše "francouzská" Markétka, oblékly jsme se, nalíčily a svorně vyrazily!
Tam to bylo príma, povídání s bývalými spolužáky, profesory... a nakonec blbnutí na Rolling Stones a jiné úžasnosti!!! Nejlepší taneční pár večera - jednoznačně Kamí a Vlaďa! Cestou domů (okolo půl druhé ráno) jsme si daly něco na zub v Onom Okýnku, doma jsme si povídaly a nakonec jsme se uložily ke spánku... (Markétka jen asi pětihodinovému, my s Brundí asi jedenácti)...

Z obou dní jsem nadšena a budu na ně zas dlouho a ráda vzpomínat... OCH...

Plesová sezóna

Co, dobré! Přímo skvělé a fantastické zprávy!
O maturitním plese Rog jsem už psala. Bude v pátek 15. 1. a budu tam já, Rog a Tea!!! Prostě naše skvělá trojka!!! No není to úžasné? ANO, JE!
V soboru 16. 1. bude večer ples SGO ČFS. Takový neformální, takže žádné róby, ale to se přežije! :) Hlavně tam uvidím Brundibárku a Markétku a Vlaďu!!! VždyŤ jsem je neviděla, ani nepamatuju! Jo, možná chvíli na třídním srazu před Vánocema, ale to se nepočítá. To bylo takové krátké a uspěchané a rychlé. Jistě, milé každopádné ano, ale chtělo by to trochu víc času... A to snad půjde v tu sobotu!
Takže, dámy a pánové, jak já se těším na to krásné plesání!!! Ano, můj milý nerad plesá, takže pochybuji, že mi bude dělat doprovod. Ale ani to moc neva. Vždyť budu mít za doprovod Teuš a potom Bruďu a Markétku!
Prostě dámská jízda!!! Och!
Teď se pilně uzdravuji, abych nebyla nemocná ani trošililililinku a mohla si to perfektně užít!!! A nesmím zapomenout vzít foťák!
Už teď se nemůžu dočkat!
PLESEJME!!!

Tak jak?

Je 7. 1. a já jsem dnes udělala zkoušku z polské morfologie a včera zápočet z francouzské morfologie. Zkouškové je v plném proudu a mně už zbývá jen zápočet z českého jazyk (mimochodem, nedal ho asi nikdo!!!). Ale co se nestalo… opět jsem jaksi lehce nachlazena a musím to pořádně vyležet. Ok, tak já teda ležím, popíjím horký čaj s medem a citronem a přemýšlím, jestli si dám k večeři česnek (asi jo). Bolest v krku je docela pekelná, celková únava docela pochopitelná, když jsem se učila na zkoušky. Takže musím připustit, že chápu, že na mě skočil bacílek… Ale já mu to nedaruju! „Proležíme v posteli celou neděli!“ a nejen neděli, celý víkend!!! V pondělí mě ovšem čeká rodinná večeře, kde se samozřejmě všichni pohádáme, v úterý si zajdu zapsat zápočty do indexu (aspoň něco pozitivního) a ve středu zápočet z češtiny…
Každopádně v pátek… V Pátek! V PÁTEK!!! To bude něco! Spatřím ji, princeznu v temně rudých šatech (budeme spolu ladit), s úsměvem na tváři a zmatkem v hlavě (to bude zapříčiněno tím, že nebude vědět, komu se věnovat dřív, že se jí v hlavě objeví výhružné nápisy PŘIHLÁŠKY NA VŠ a MATURITA a taky možná na tom všem bude mít podíl i alkohol, který povzbudí a dodá odvahu – to se tak dělává)…
Jak tak o ní píšu… Jak dlouho jsem ji neviděla? Věk? Dva věky? Tři? A i kdyby ne, tak mi to tak aspoň přijde! Začalo to mou nemocí, pak byly Vánoce, Silvestr, zkoušky a teď zas nemoc… Není to fér… Ale život neví, co to znamená „fér“… Tak jo, chybí mi její potrhlosti, pubertálnosti, povrchnosti… chybí mi ona… Akorát se teď asi nějak míjíme. Neb si já nedokážu udělat čas na své nejbližší?
A jen tak mimochodem – už mi jde hlava kolem z toho, jak to vypadá u nás doma. Kdo se stěhuje, kdy se stěhuje, jak se stěhuje, kam se stěhuje, s kým se stěhuje… Fakt mě to nebaví… Chci bydlet sama nebo s mým milým (který o tom ale nestojí)… Všechno je to tak složité a já se chci zase zachovat tak, abych byla „ta hodná“… A chci mít nějaké „doma“…

A tak jde život dál… a příští pátek JI uvidím!!! Jupí!!!

P.S.: ..buď mumú… (já se snažím)