Spleen

Jo. Prostě je tady. Neprosila jsem, aby přišel, ale je teď se mnou a ne a ne se ho zbavit! Přemýšlím nad tím, že to není obyčejný spleen, který trápil "prokleté básníky" a jiné umělce. Můj spleen je naprosto antiumělecký... Jen tu prostě je a v ničem mi nepomáhá...
Možná je to tím vším, co se kolem děje... Maminka už není TOU maminkou, jakou dříve byla, ale chápu ji... Jen mi prostě občas chybí... Zjistila jsem, že škola není zas tak snadná, jak jsem si myslela a tak strašně mi chybí střední nebo základka! Jak to tehdy bylo všechno pohodové a bezproblémové... Teď jsou problémy na každém kroku a já o ně neustále zakopávám... Ne, asi to nejsou problémy... To se jen na zemi válejí moje iluze... a všichni mi po nich hezky šlapou. Nač se obtěžovat se jim vyhnout, našlapovat opatrně nebo je dokonce zvednout...
Chci být zas malá, plná iluzí, nadějí, snů a fantazie!!! Teď mi z toho už moc nezbývá... Nějaká ta fantazie, která některým lidem přijde stupidní a překážející... nějaké iluze, o které denně přicházím... nějaké sny, které jsou tak mlhavé, že je nemůžu rozeznat ani se za nimi vydat... a nějaká naděje... že zas bude líp...

Tak nějak...

...ani nevím jak...
Prostě to všechno kolem běží a utíká a tak už příští týden začne škola... Ale stihla jsem toho opravdu dost. Podnikla jsem cesty daleké i nedaleké, podívala se na místa, kde jsem nikdy nebyla, dlouho nebyla nebo byla téměř pořád, viděla jsem ty, které jsem dlouho neviděla i ty, které vídám denně, proběhl první zádrhel ve vztahu, který byl naštěstí vyřešen a vše je zas dokonalé...
...možná...
Tak ráda bych chtěla být kreativní a múzou políbená!!! Ale... připadá mi to, že to poslední dobou dělám moc násilně... Co se to, sakra, děje?!?!?!

Změna...

...je život...
A tak přece nezůstanu u té nijaké nebarevné kombinace, když nám za chvilku začne barevný podzim (který ovšem v zápětí přeroste do podzimu šedého, nijakého a depresivního...)!
Mám podzim ráda...

Děje se toho dost... Jak milých, tak nemilých věcí... Ale zmíním se jen o pár milých, protože pak si můžete myslet, že ty nemilé se mi nedějí a mám pohodový život... a třeba si to začnu myslet i já...
Milé je, že je tu V., kterého jsem asi celý rok neviděla a který je prostě velmi velmi úžasný! Navíc má teď Vztah, což mě též velmi těší! Seděli jsme večer v parku, já, on a Zaza a bylo milé si zas společně poklábositi...
Milé je taky to, že jsem přišla na to, jak to mému milému sluší! Asi je tam přímá úměrnost - čím dýl se nevidíme, tím víc je krásnější! Ale... nemám nic proti tomu vídat ho (skoro) denně! :)
Milé je, že mi Tad půjčil fotoaparát a já konečně můžu jít fotit (protože to je opravdu skvostný fotoaparát!)!!!
A nakonec - milé je to, že se mi Teuš vrátila z Anglie...
...a že jsem byla na Čaji u Radovánka... a že půjdu do kina na Koralinu a Dobu ledovou 3... a že mám ještě nějakou dobu prázdniny... a že.............