Brno!!!

Včera, to jest ve čtvrtek, jsem jela s Šedem do Brna. Jel i Panák. A tak se stalo, že pro mě již není pouhým mýtem, ale skutečným člověkem, reálným a existujícím... A tak jsem byla prva, komu bylo umožněno ho spatřit (tedy jen co se týče Šedových přátel, samozřejmě). Jaká to čest a pocta!
Vykročili jsme zimním počasím ku centru. Leč, Šed si zapomněl v autě mobil a peněženku a tak jsem se vraceli. Naštěstí jsme ještě nebyli tak daleko... Pak jsme procházeli město, obchody, uskakovali tramvajím, které tam jezdí všude a uhýbali lidem, kteří tam jsou taky všude :)
Ve městě byla zima, ve Vaňkovce strašný vedro, ale třeba v tom úžasným obchůdku (Lumbers?) bylo skvěle (až na vysokou koncentraci lidí). Ale tam to fakt bylo!!! Chci tu bundu... je krásná, černočervená, sem tam nějaký zip... a cena celkem výšší... Nu, nechám si projít hlavou... Ale ten krásný černý vějíř... Nebo ty korzety!!! Och...
Další pěkná cesta vedla do obchodu, kde mělo být údajně nepřeberné množství fotbalových šál - což chlapce velmi lákalo. Nejsem si jistá, jak dlouho, jsme to hledali, půl hodinky určitě. A výsledek? V obchodě byly tři šály... :) Ale zašli jsme tam do knihkupectví, kde byla kniha od Victorie Francés!!! Za 499,-... Tak jsem odolala... Bohužel... A měli tam i Dračí hněv a všechny ostatní, plno komiksů - i Constantina!!! Že bych koupila Majdalence??
Pak jsme už značně znaveni zamířili do Ikey, kde jsme dělali blbosti, ale fakt fest jsme se bavili...
A toť vše. Ku domovu jsme vyrazili asi v osm. V devět jsme byli v Olomouci a v deset jsem už chrupkala (skvěle jsem se vyspala, až na hnusný sen o zápočtu, který budu dělat v pondělí...).
Nic jsem si z Brna nedovezla, ale konečně jsem si vybrala nábytek do pokoje! Och a jupí!
:)

V pasti...

Proč zrovna "v pasti", napadne možná někoho, kdo čirou náhodou na tyto stránky narazí... Nu a proč ne? Vždyť v životě si kolikrát připadáme jako v kleci!

Život je plný nástrah a pastí, které mnohdy nevidíme a vlastně vidět ani nemůžeme. Jsou tak rafinovaně ukryty, že je jen otázkou času, kdy do nějaké padneme... A jsou to různé pasti...

Předsudky, které nás oslepí a nedokážeme být objektivní.

Naděje, které do nás vlkádají ostatní, jejich očekávání - když se chováme trochu jinak, než obvykle, už se něco děje. A přitom jen člověk pokročil v poznání, změnil svůj pohled na svět, nezměnil sebe samého...

Naše sny a fantazie... Vymalujeme si život na růžovo nebo si nasadíme růžové brýle. Ale to pak vidíme vše trošku zkresleně... A když se z této pasti dostaneme, celkem to zabolí...

Mnoho dalších, ale uvedu už jen jedinou past - naše vlastní myšlenky...

A protože i já se mnohdy cítím uvězněná, nesvobodná, v kleci... proto se to tu jmenuje v pasti... Ale tady je snad jen past myšlenek, snů a fantzie. Jiné se tu snad nenajdou...

A je to tu...

Inu, k před dávnými a dávnými časy se stalo, že jsem jedné žence přislíbila vytvoření vlastního blogu... Jsem to ale trdlo... A po převelice dlouhé době jsem se k tomu jaksi dokopala...

Slyšíš, vidíš a čteš, trdlo malý?!? Plním svůj slib a tímto se řadím mezi stovky, tisíce a milióny blogujících lidí, teenagerů a psychicky rozpolcených osob, jež mají potřebu sdělovat své zážitky celému světu... Och, jak hluboko jsem klesla...

Nu, nevidím to už tak černě... Vždyť to může být zábava, no ne?

No... Ne...

Hm, tak nějak se mi zdá, že mezi rozpolcené osobnosti se taky pomalu řadím a to nejen díky stvoření blogu, co?

Tak už se přestávám hádat se svými "já", mlčím, nic neodsuzuju, jen mám pár předsudků, které se budu snažit krotit... No a uvidím, jaký to "blogování" bude!

Och!

Och...

Psst!