...zapomenuta...

Jo, mám asi nějakej spleen či co. Možná je to tím podzimem. Ale možná mě prostě jen mrzí, že mi nechodí pohledy ani dopisy... ani smsky ani mejly... Že bych se posunula v čase a mí přátelé mě ještě neznají? Nebo technika ještě není tak vyspělá a bariéra mezi ČR a Francií je neprolomitelná? Jedno debilní "ahoj" snad nikoho nezabije.. nebo jo? Oukej, nebudem to raděj riskovat.
A já si budu dál spleenovat a depresit a třeba si na mě někdy někdo vzpomene...
"IF? No... něco mi to říká..."
"To je přece anglicky, ne?"
"Joaha! To bude vono!"
Sometimes the life is really difficult... very difficult...

Spojení s českou realitou

- bývá občas velmi vtipné! Obzvlášť, když si povídáte přes Skype, ale internet není dost rychlý. To pak slibuje opravdu velkou zábavu - samé "co?" "neslyším!" "ty mě slyšíš?" "já tě slyším!!!" "halooo???"
Občas je to legrace. Nesmíte řešit nic závažného, nesmíte u toho dělat žádnou důležitou práci a nesmíte ztratit nervy :)
Jo a jedna známá věc - neřešte žádný vztahový věci přes net. Nemá to cenu. Zbytečně se začnete obviňovat, kdo že to vlastně má pořád něco jiného na práci a nemá čas na toho druhého a... je to lepší utnout a jít spát.
Utla jsem a jdu spát.
By the way - zítra jedu do Paříže!!! Foťák připraven, nové kalhoty z Etamu taky, "spolujízda" domluvená - Paříži, těš se! Já se těším! :)

Straky kradou, holubi na všechno se*ou... V Lille jsou jen holubi a straky... Co tím chtěl básník říci?

ERASMUS

Erasmus? Studijní pobyt. V zahraničí. Za hranicemi ČR. Za hranicemi mé rodné Olomouce. Jak jsem na to mohla přistoupit?!? Jak mě to mohlo vůbec napadnout?!? Já - člověk milující své pohodlí, své přátele, své jisoty, své zázemí...
Nu což, asi to tak prostě mělo být... Asi jsem potřebovala změnit prostředí, zmizet, vypařit se na chvíli, dospět a najít se... A asi jsem si myslela, že to všechno se stane právě díky pobytu v zahraničí. A když už, tak už - jsem na dva semestry v Lille. A proč ne? Proč ne...
Proč ne??? No protože tady nikoho a nic neznám??? Nechala jsem doma všchny svoje jistoty, svůj život??? Ale změna je život, tak se to aspoň říká...
A víš co? Dobrodružství nečeká!!!

Školní rok 2011/2012

Przdniny uběhly nějak rychle... Utekly - asi se lekly - a dělaly velké skoky. A už jsem je nedohonila... ani tady v Lille jsem je nezastihla - proklouzly mi mezi prsty a v pondělí začíná škola... Mám trochu strach. Všechny hodiny ve fránině, areál univerzity nebezpěčně obrovský a já úplně malinká, ztracená, opuštěná...
Ale mám pusu, abych se zeptala na cestu, zlí vlci snad budou někde zalezlí... a je vlastně pravda, že Francouzi jsou ochotní a zdvořilí, takže se asi ani nemám čeho bát... Ale možná se právě bojím toho, že nevím, co čekat. Ta nejistota a strach z neznámého je vždycky nejhorší a většinou to jeetě trochu zveličím - jen tak zvyku či pro radost...
Ale nebudu se litovat, když jsem si takový osud zvolila sama! Vlastně se docela těším na všechno, co se stane, co mě něco naučí, co mě zocelí, inspiruje atd.

LFŠ 2011

Aneb Letní Filmová Škola. Uherské Hradiště ožívá. Pomalu, ale jistě. Zatím jen shony a zmatky pracujících, kteří vše chystají. Zítra to vypukne. Přijedou hosté a všude bude plno lidí. Konec poklidným dnům – ale ty tu vlastně nebyly (kromě pondělí, kdy jsme sem přijely). Od zítřejšího odpoledne si namaluju úsměv a budu doufat, že mi ho nesmaže déšť ani protivný návštěvník.

Racek

Od Čechova... Musím to ještě chvíli vstřebávat o samotě, ujasnit si všechny ty pocity, které jsem v sobě na chvíl utlumila, když jsme šli hned po představení na pivo. Bylo to silné představení. A zas tu začnu vzlykat, jak dlouho jsem nebyla v divadelním světě a jak jsem uchvácena a chci dobýt svět na těchto prknech slávy! Cha! Nějaká ta naivita se najde vždycky!
A nejhorší je co? Platonická láska... Ale když on je tak sladký!!! SHI*T!!!