Cha!

Květen? Vtipné... Jak ten čas běží... Ale nebudu truchlit a lamentovat. Vždyť se toho za posledních pár měsíců stalo tolik... ale o tom asi jindy...
Teď se blíží jiné události a to: Divadelní Flora, moje narozeniny, státnice, prázdniny, Erasmus... Jedno lepší jak druhý... ale vlastně ani z jednoho nejsem nadšena nijak extrémně (no, možná z těch prázdnin jo)... Možná mám ze všeho tak trochu strach (možná kromě DF, i když tam je strach, zda-li se na nějaké představení vůbec dostanu). Každopádně - mám v plánu si všechno řádně užít. To bude lepší než z toho stresovat :)
P.S.: Divím se, že i v takových chvílích v sobě naházím trapně veselé a optimistické myšlenky... jupíjou... Cha! S úsměvem jde všechno líp!!! A to se budou na státnicích divit, jak se na ně smát!!!

...láska a jiná příkoří...

Není to tak jednoduché... nic není jednoduché... Nejhorší je milovat...
Láska bolí, ale je krásná zároveň. A zvyk je železná košile. A romantika a sex po dlouhé době jsou velmi vítanými společníky.

(aneb Co všechno člověk nenajde, když se tu tak porozhlíží, aby nemusel psát bakalářku... Psáno asi tak nějak v únoru 2011)

Kafe, cigára a piva

Ani jednoho z toho se netýká mě osobně - jsem na to příliš slušná, čistá a nevinná, isn't it? :)
Ale mladík s dobrým stylem oblékání i přemýšlení to zvládnul vše... A tak nás při našem několikahodinovém povídání halil obláček kouře, později oblak. Vypadalo to jistě skvěle a vypadalo by líp, kdybych i já měla trochu jinou image, kdybych měla odvahu na sebe natáhnout trochu jiné oblečení, které by mě asi ale příliš zařazovalo, což asi nechci... nebo je pravda, že by to na mé postavě působilo minimálně nehezky či odpudivě?
Ale hovor se ubíral jiným směrem - ne tak povrchním jako je oblékání - a po dlouhé době jsem opravdu přemýšlela, diskutovala, filozofovala... and it was great!!!
Zřejmě má duše zahálí... a je milé občas použít mozek, zamyslet se, otevřít pusu a říct svůj názor...
Díky za přátele, kteří jsou inteligentní, moudří, mají své názory a baví je dlouhé diskuze!
(třeba při takových hovorech přijdu na to, co si myslím a co chci...)


autorem fota jest Kukuruki

... and then?

Now - musím udělat poslední zkoušku tohoto semestru, vrhnout se na bakalářskou práci a nakonec zvládnout státnice... jupí jou...
Then - ??? ... shit...
Then se ještě uvidí, protože jsem nerozhodná, závislá na svých přátelích a rodném městě, strnulá, upjatá, nesnášející změny a pocit naprosté samoty a ztracenosti v cizím světě...
Ale proč nezkusit jet na rok do Francie? A pak se uvidí... Získám tím asi jen čas na přemýšlení... ale i to je dobré. Člověk se za čas může něco naučit, poznat nové věci... a možná si ujasnit svou cestu (pokud ne rovnou cíl) a najít sám sebe...
A co dělat dál? Realizovat své nápady, dávat dárky v den narozenin, vrhnout se na španělštinu a dělat všechny věci s nadšením a chovat se dle svého nejlepšího vědomí a svědomí...
(a nevšímat si mých ostatních "Já", která sem tam touží po úplně něčem jiném?...)

První let

Zkrátka - let 18. 12. v 19:05 (aneb můj let) byl zrušen. Wow. Ještěže mám svého milého a jehi bratra (který bydlí v Brně), u kterého jsem mohla přespat! Díky, díky, díky!!!
A tak jsem se 19. 12. ocitla na brněnském letišti zas, tentokrát už to letělo. Stačilo projít pár kontrolama a už jsem seděla v letadle.
Vzlétnutí? Docela nepříjemné, ale dalo se to přežít - jsem svědek :)
Přistání? Docela nepříjemné, ale pilot byl asi skvělý a skoro to ani nedrnclo (hezké slovo, že?)!
A mezi tím? Noční výhled na Brno i Londýn byl naprosto fantastický! Kouzelný!!! Byla to ohnivá řeka, která se pod námi kroutila, nebo milióny světlušek, vánoční světýlka, která omotala město... A ta autíčka - tak malinká a tak směšná!!!
A nebýt sympatického mladíka z Anglie, který poprvé rozhodně neletěl, tak jsem asi nervózní mnohem víc. Díky, cizinče! A jak se náhle vynořil na letišti v Brně, tak náhle a bez rozloučení zmizel na letišti v Londýně... Že by anděl, co mi přispěchal na pomoc? Nevím, ale děkuji...
Takže kkdyž to všechno vezmu kolem a kolem - létání je docela fajn. Letadlo - to je úplně jiý svět, takový malý soukromý svět v oblacích. Vtipný, malý, komerční a docela příjemný (jen je tam málo místa na nohy).

...aneb Podivuhodné myšlenkové pochody v jeden nepodivuhodný večer...

Podivuhodné spolubydlení bez hádek a problémů
Podivuhodné rozhovory v čajovně Wabi
Podivuhodné jednání lidí (a podivuhodné, že mě to stále překvapuje)
Podivuhodné zvěsti o blízké osobě
Podivuhodné partnerské vztahy všude, kam se podívám
Podivuhodné vyhlídky na podivuhodné londýnské Vánoce
Podivuhodné ceny ohnivých vějířů
Podivuhodné, že i přes to všechno svět běží dál...

...aneb Podivuhodné myšlenkvé pochody v jeden nepodivuhodný večer...

P.S.: Podivuhodné, jak ten čas letí - už je podzim...

Sex Pistols

Ha! Mám nové boty! S úmyslem koupit si Conversky, jsem zamířila do Olympie, kde bylo kulový. Takže jsem pokračovala do OC Haná... A TAM BYLY!!!
Tudíž mám krásné nové botičky, leč - Convers to faaakt nejsou... Ale jsou to naprosto úžasné černé tenisky s černými tkaničkami a - teď se podržte! - na jazyku mají napsáno Sex Pistols a totéž je i zboku (+ english vlajka). Možná to zní trochu divně... ale vypadají skvěle!
Tak nějak to byl Osud - když jsou to Sex Pistols, tak je tam prostě nechat nemůžu (navíc - velice příznivá cena!)... A taky jsem touto koupí třeba potěšila velmi milého, ochotného a pohledného prodavače (Bože, to byl fešáááák!) :)
Přidávám foto z netu... časem snad přibude foto přímo ode mě!

P.S.: Mám z nich fakt radost, ale Conversky jsou taky fajn - takže Ježíšku, je to na Tobě ;)