...zapomenuta...

Jo, mám asi nějakej spleen či co. Možná je to tím podzimem. Ale možná mě prostě jen mrzí, že mi nechodí pohledy ani dopisy... ani smsky ani mejly... Že bych se posunula v čase a mí přátelé mě ještě neznají? Nebo technika ještě není tak vyspělá a bariéra mezi ČR a Francií je neprolomitelná? Jedno debilní "ahoj" snad nikoho nezabije.. nebo jo? Oukej, nebudem to raděj riskovat.
A já si budu dál spleenovat a depresit a třeba si na mě někdy někdo vzpomene...
"IF? No... něco mi to říká..."
"To je přece anglicky, ne?"
"Joaha! To bude vono!"
Sometimes the life is really difficult... very difficult...

Spojení s českou realitou

- bývá občas velmi vtipné! Obzvlášť, když si povídáte přes Skype, ale internet není dost rychlý. To pak slibuje opravdu velkou zábavu - samé "co?" "neslyším!" "ty mě slyšíš?" "já tě slyším!!!" "halooo???"
Občas je to legrace. Nesmíte řešit nic závažného, nesmíte u toho dělat žádnou důležitou práci a nesmíte ztratit nervy :)
Jo a jedna známá věc - neřešte žádný vztahový věci přes net. Nemá to cenu. Zbytečně se začnete obviňovat, kdo že to vlastně má pořád něco jiného na práci a nemá čas na toho druhého a... je to lepší utnout a jít spát.
Utla jsem a jdu spát.
By the way - zítra jedu do Paříže!!! Foťák připraven, nové kalhoty z Etamu taky, "spolujízda" domluvená - Paříži, těš se! Já se těším! :)

Straky kradou, holubi na všechno se*ou... V Lille jsou jen holubi a straky... Co tím chtěl básník říci?

ERASMUS

Erasmus? Studijní pobyt. V zahraničí. Za hranicemi ČR. Za hranicemi mé rodné Olomouce. Jak jsem na to mohla přistoupit?!? Jak mě to mohlo vůbec napadnout?!? Já - člověk milující své pohodlí, své přátele, své jisoty, své zázemí...
Nu což, asi to tak prostě mělo být... Asi jsem potřebovala změnit prostředí, zmizet, vypařit se na chvíli, dospět a najít se... A asi jsem si myslela, že to všechno se stane právě díky pobytu v zahraničí. A když už, tak už - jsem na dva semestry v Lille. A proč ne? Proč ne...
Proč ne??? No protože tady nikoho a nic neznám??? Nechala jsem doma všchny svoje jistoty, svůj život??? Ale změna je život, tak se to aspoň říká...
A víš co? Dobrodružství nečeká!!!

Školní rok 2011/2012

Przdniny uběhly nějak rychle... Utekly - asi se lekly - a dělaly velké skoky. A už jsem je nedohonila... ani tady v Lille jsem je nezastihla - proklouzly mi mezi prsty a v pondělí začíná škola... Mám trochu strach. Všechny hodiny ve fránině, areál univerzity nebezpěčně obrovský a já úplně malinká, ztracená, opuštěná...
Ale mám pusu, abych se zeptala na cestu, zlí vlci snad budou někde zalezlí... a je vlastně pravda, že Francouzi jsou ochotní a zdvořilí, takže se asi ani nemám čeho bát... Ale možná se právě bojím toho, že nevím, co čekat. Ta nejistota a strach z neznámého je vždycky nejhorší a většinou to jeetě trochu zveličím - jen tak zvyku či pro radost...
Ale nebudu se litovat, když jsem si takový osud zvolila sama! Vlastně se docela těším na všechno, co se stane, co mě něco naučí, co mě zocelí, inspiruje atd.

LFŠ 2011

Aneb Letní Filmová Škola. Uherské Hradiště ožívá. Pomalu, ale jistě. Zatím jen shony a zmatky pracujících, kteří vše chystají. Zítra to vypukne. Přijedou hosté a všude bude plno lidí. Konec poklidným dnům – ale ty tu vlastně nebyly (kromě pondělí, kdy jsme sem přijely). Od zítřejšího odpoledne si namaluju úsměv a budu doufat, že mi ho nesmaže déšť ani protivný návštěvník.

Racek

Od Čechova... Musím to ještě chvíli vstřebávat o samotě, ujasnit si všechny ty pocity, které jsem v sobě na chvíl utlumila, když jsme šli hned po představení na pivo. Bylo to silné představení. A zas tu začnu vzlykat, jak dlouho jsem nebyla v divadelním světě a jak jsem uchvácena a chci dobýt svět na těchto prknech slávy! Cha! Nějaká ta naivita se najde vždycky!
A nejhorší je co? Platonická láska... Ale když on je tak sladký!!! SHI*T!!!

NoD Quijote

V Olomouci začala Divadlení Flora (zajímavé, že v celé větě je jen jedno slovo začínající malým písmenem). Všude jsou letáčky, programy, plakáty... Takže všude vidím své kamarádky - krásné, mladé, štíhlé, atraktivní - jelikož právě ony jsou na všech těch upoutávkách. Závidím? Hm, asi... trochu...
Ovšem! Když divadlem žije celá Olomouc, proč bych nemohla já??? (... Třeba proto, že bych se měla učit na státnice, dělat bakalářku, ať ji už sakra konečně dopíšu, nebo alespoň uklidit ten binec doma?...)
Dnes jsem tedy byla na představení Nod Quijote a jsem zas okouzlena krásou divadla, jeho magií, jeho sílou, jeho vším! Divadlo je prostě skvělé... a tak nějak se mi zastesklo po dobách, kdy jsem i já trošku "divadlila"... A asi bych zas ráda... No ale já bych toho ráda, jéje! Takže buď se na to vše vykašlat nebo o tom stále snít nebo napsat seznam a třeba ho postupně začít odškrtávat!
Bod č. 1 na tomto seznamu - získat titul Bc., což obnáší a)dopsat bakalářskou práci, b)úspěšě zvládnout státnice z fj i pj, c)úspěšně tu včas napsanou a odevzdanou práci obhájit.
Takže s chutí do toho a půl je hotovo!
A chci chodit na divadlo častěji a nasávat kouzla okamžiku, krsné iluze a omamná slova! Tak!

Cha!

Květen? Vtipné... Jak ten čas běží... Ale nebudu truchlit a lamentovat. Vždyť se toho za posledních pár měsíců stalo tolik... ale o tom asi jindy...
Teď se blíží jiné události a to: Divadelní Flora, moje narozeniny, státnice, prázdniny, Erasmus... Jedno lepší jak druhý... ale vlastně ani z jednoho nejsem nadšena nijak extrémně (no, možná z těch prázdnin jo)... Možná mám ze všeho tak trochu strach (možná kromě DF, i když tam je strach, zda-li se na nějaké představení vůbec dostanu). Každopádně - mám v plánu si všechno řádně užít. To bude lepší než z toho stresovat :)
P.S.: Divím se, že i v takových chvílích v sobě naházím trapně veselé a optimistické myšlenky... jupíjou... Cha! S úsměvem jde všechno líp!!! A to se budou na státnicích divit, jak se na ně smát!!!

...láska a jiná příkoří...

Není to tak jednoduché... nic není jednoduché... Nejhorší je milovat...
Láska bolí, ale je krásná zároveň. A zvyk je železná košile. A romantika a sex po dlouhé době jsou velmi vítanými společníky.

(aneb Co všechno člověk nenajde, když se tu tak porozhlíží, aby nemusel psát bakalářku... Psáno asi tak nějak v únoru 2011)

Kafe, cigára a piva

Ani jednoho z toho se netýká mě osobně - jsem na to příliš slušná, čistá a nevinná, isn't it? :)
Ale mladík s dobrým stylem oblékání i přemýšlení to zvládnul vše... A tak nás při našem několikahodinovém povídání halil obláček kouře, později oblak. Vypadalo to jistě skvěle a vypadalo by líp, kdybych i já měla trochu jinou image, kdybych měla odvahu na sebe natáhnout trochu jiné oblečení, které by mě asi ale příliš zařazovalo, což asi nechci... nebo je pravda, že by to na mé postavě působilo minimálně nehezky či odpudivě?
Ale hovor se ubíral jiným směrem - ne tak povrchním jako je oblékání - a po dlouhé době jsem opravdu přemýšlela, diskutovala, filozofovala... and it was great!!!
Zřejmě má duše zahálí... a je milé občas použít mozek, zamyslet se, otevřít pusu a říct svůj názor...
Díky za přátele, kteří jsou inteligentní, moudří, mají své názory a baví je dlouhé diskuze!
(třeba při takových hovorech přijdu na to, co si myslím a co chci...)


autorem fota jest Kukuruki

... and then?

Now - musím udělat poslední zkoušku tohoto semestru, vrhnout se na bakalářskou práci a nakonec zvládnout státnice... jupí jou...
Then - ??? ... shit...
Then se ještě uvidí, protože jsem nerozhodná, závislá na svých přátelích a rodném městě, strnulá, upjatá, nesnášející změny a pocit naprosté samoty a ztracenosti v cizím světě...
Ale proč nezkusit jet na rok do Francie? A pak se uvidí... Získám tím asi jen čas na přemýšlení... ale i to je dobré. Člověk se za čas může něco naučit, poznat nové věci... a možná si ujasnit svou cestu (pokud ne rovnou cíl) a najít sám sebe...
A co dělat dál? Realizovat své nápady, dávat dárky v den narozenin, vrhnout se na španělštinu a dělat všechny věci s nadšením a chovat se dle svého nejlepšího vědomí a svědomí...
(a nevšímat si mých ostatních "Já", která sem tam touží po úplně něčem jiném?...)

První let

Zkrátka - let 18. 12. v 19:05 (aneb můj let) byl zrušen. Wow. Ještěže mám svého milého a jehi bratra (který bydlí v Brně), u kterého jsem mohla přespat! Díky, díky, díky!!!
A tak jsem se 19. 12. ocitla na brněnském letišti zas, tentokrát už to letělo. Stačilo projít pár kontrolama a už jsem seděla v letadle.
Vzlétnutí? Docela nepříjemné, ale dalo se to přežít - jsem svědek :)
Přistání? Docela nepříjemné, ale pilot byl asi skvělý a skoro to ani nedrnclo (hezké slovo, že?)!
A mezi tím? Noční výhled na Brno i Londýn byl naprosto fantastický! Kouzelný!!! Byla to ohnivá řeka, která se pod námi kroutila, nebo milióny světlušek, vánoční světýlka, která omotala město... A ta autíčka - tak malinká a tak směšná!!!
A nebýt sympatického mladíka z Anglie, který poprvé rozhodně neletěl, tak jsem asi nervózní mnohem víc. Díky, cizinče! A jak se náhle vynořil na letišti v Brně, tak náhle a bez rozloučení zmizel na letišti v Londýně... Že by anděl, co mi přispěchal na pomoc? Nevím, ale děkuji...
Takže kkdyž to všechno vezmu kolem a kolem - létání je docela fajn. Letadlo - to je úplně jiý svět, takový malý soukromý svět v oblacích. Vtipný, malý, komerční a docela příjemný (jen je tam málo místa na nohy).

...aneb Podivuhodné myšlenkové pochody v jeden nepodivuhodný večer...

Podivuhodné spolubydlení bez hádek a problémů
Podivuhodné rozhovory v čajovně Wabi
Podivuhodné jednání lidí (a podivuhodné, že mě to stále překvapuje)
Podivuhodné zvěsti o blízké osobě
Podivuhodné partnerské vztahy všude, kam se podívám
Podivuhodné vyhlídky na podivuhodné londýnské Vánoce
Podivuhodné ceny ohnivých vějířů
Podivuhodné, že i přes to všechno svět běží dál...

...aneb Podivuhodné myšlenkvé pochody v jeden nepodivuhodný večer...

P.S.: Podivuhodné, jak ten čas letí - už je podzim...

Sex Pistols

Ha! Mám nové boty! S úmyslem koupit si Conversky, jsem zamířila do Olympie, kde bylo kulový. Takže jsem pokračovala do OC Haná... A TAM BYLY!!!
Tudíž mám krásné nové botičky, leč - Convers to faaakt nejsou... Ale jsou to naprosto úžasné černé tenisky s černými tkaničkami a - teď se podržte! - na jazyku mají napsáno Sex Pistols a totéž je i zboku (+ english vlajka). Možná to zní trochu divně... ale vypadají skvěle!
Tak nějak to byl Osud - když jsou to Sex Pistols, tak je tam prostě nechat nemůžu (navíc - velice příznivá cena!)... A taky jsem touto koupí třeba potěšila velmi milého, ochotného a pohledného prodavače (Bože, to byl fešáááák!) :)
Přidávám foto z netu... časem snad přibude foto přímo ode mě!

P.S.: Mám z nich fakt radost, ale Conversky jsou taky fajn - takže Ježíšku, je to na Tobě ;)

Dávno tomu již...

...hodně dávno... Ale chtěla jsem sem napsat jednu Velkou Myšlenku...
Byla zima. Zrovna jsem šla z kina (Imaginárium dr. Parnasse), byla jsem podivuhodně klidná a zvláštně šťastná. Takovým tichým způsobem. Šla jsem po kolejích Pekařskou ulicí na Náměstí republiky. Sněžilo. Padaly velké bílé vločky a v záři světel to vypadalo kouzelně! Byla jsem očarována a nějaká vyšší moc mi vnukla Myšlenku:
"Naše sny (příležitosti, lásky, přátelé,...) jsou jako vločky. Některé si vyhlídneme sami a musíme k nim vztáhnout ruku, některé k nám samy přijdou, některé kolem nás jen tiše proletí a o některých se ani nedozvíme, i když nám ulpí ve vlasech..."

Po výletě do Dijonu

OK, tak konečně opět doma – několik dní jsem totiž strávila ve Francii v Dijonu. Domluvila jsem se s Brunďou a nakonec se náš výlet za Market a Vladimírem uskutečnil.
Bylo to krásné… nejen Dijon, nejen Paříž, ale i setkání s přáteli…
Budu dlouho vzpomínat…


Když jsem se vrátila domů, čekala na mě sestřička, která se na skok stavila v ČR. Jak milé! A krásné dárečky a sesterský život a nepořádek v bytě… ale nějakým způsobem mi to asi chybělo… ale pšššt! Teď už je zas u „svých“ dětí v Anglii a snad se má hezky…
P.S.: Je docela kec, že Francouzi nosí barety… byla jsem jediná…
P.S.S: Brigáda na červenec téměř 110% jistá!!!

Jedna lesbická úvaha…

Itty Bitty Titty Committee – jednoznačně skvělý a úžasný film! Dobrá hudba, hezký holky (zvlášť ten voják ;) ach!), dobrý styl, dobrý nápad… A tak nějak si říkám: Do háje, tady je člověk v pasti konvencí, ale ten film… hm, to bylo hodně dobrý… Co kdybych změnila svou sexuální orientaci? Nebo alespoň trochu rozšířila? ;)
Inu, ještě to promyslím…
P.S.: I wonna be punk!

Výkřik do tmy

Jsem snad EMO či co?!?! Tak proč mám teda své úžasné náladové záchvaty?!?! Proč nemůžu být alespoň jeden den veselá od rána do večera?!?! Proč je něco, co mě tak nehorázně štve, vytáčí, deptá, nervuje, děsí, vysmívá se mi… a proč jsem potom naštvaná, protivná, chladná, rezervovaná, smutná, neveselá, vydeptaná, propadající zoufalství a čokoládě…
Jsem sama a ani já se nechápu. Natož, abych to chtěla po jiných...
Střeste se mé společnosti, je-li vám vaše dobrá nálada s úsměvem na rtech milá!!!

Další semestr

Začala škola. Celý táden už byla, můj milý měl celý týden odpolední, celý týden jsme se neviděli, celý týden jsem měla příšernou náladu. Neměla jsem na nikoho náladu, nejraději bych někam zalezla a sama si někde přemýšlela.. Na žádný dav jsem fakt neměla. Ale škola je škola a tam davy jsou..
Po středeční přednášce o astro jsem se cítila lépe a ve čtvrtek jsem s milovanou Rog šla na koncert do eSka - šlo mi hlavně o Dead Pope's Company, ale NoDistance Paradise mám taky ráda a v Perfect Erection hraje kamarádka..
Nakonec jsem byla ráda, že jsem se tam viděla s přáteli, které jsem jinak neviděla věky - např. Wojtyšek. Ale přešťastná jsem byla i ze setkání s Rog, Jazzem či Biv..
Dělo se tam toho plno, drahá mumú musela řešit své city a já měla taky hlavu plnou podobných myšlenek... Nakonec mumú odešla s M-mužem a já jsem doprovodila Honzíka do jiné hospody, která byla po cestě. Ale sama jsem už na ni neměla náladu. Doma jsem ještě chvíli zírala do stropu a přemýšlela o vztazích, životě, lásce, hudbě...
V pátek jsem v sekáči utratila peníze za plyšáky, což velmi infantilní, hloupoučké, možná trapné, ale mě se to přes to vše docela líbilo. Pak byla brigáda v KKC a pak v Anagu,kam ovšem T. přišla pozdě a já jsem si tak nějak uvědomila její ne příliš zodpovědný přístup k některým věcem (ale nechci jí křivdit, v něčem jiném je zas skvělá). Hovor byl spíše jejím monologem, já byla v nenáladě. Bohužel... a ani nevím přesně proč...
Sobota - akce u Bembů. Plno lidí a málo místa. Chvílemi klaustrofobie. Chvílemi moc hluku. Chvílemi jsem nedávala jejich oblizování. Chvílemi ona úplně jiná..neznámá.. Nakonec jsme s milým jeli domů - bylo to asi poprvé, co jsem tak nějak řekla svůj názor a udělali jsme to a... a asi jsem to dřív nikdy nedělala právě kvůli kecům, který budou mít ostatní, budu za debila, že chci něco jinýho, než co je naplánované.. a tak jsem se vždy přizpůsobovala.. Ale někdy snad můžu říct vlastní názor, ne? Už je na čase.. už bych měla.. (ted jen nevím, jestli to všechno s ní nějak řešit nebo to řešit nejdřív nějak v sobě sama si...)..
Ale víkend s mým nejdražším byl skvělý, veselý, radostný a depresivní nálady se ani neozvaly! Jupí!!!
ON je moje antidepresivní rybička!!!