Przdniny uběhly nějak rychle... Utekly - asi se lekly - a dělaly velké skoky. A už jsem je nedohonila... ani tady v Lille jsem je nezastihla - proklouzly mi mezi prsty a v pondělí začíná škola... Mám trochu strach. Všechny hodiny ve fránině, areál univerzity nebezpěčně obrovský a já úplně malinká, ztracená, opuštěná...
Ale mám pusu, abych se zeptala na cestu, zlí vlci snad budou někde zalezlí... a je vlastně pravda, že Francouzi jsou ochotní a zdvořilí, takže se asi ani nemám čeho bát... Ale možná se právě bojím toho, že nevím, co čekat. Ta nejistota a strach z neznámého je vždycky nejhorší a většinou to jeetě trochu zveličím - jen tak zvyku či pro radost...
Ale nebudu se litovat, když jsem si takový osud zvolila sama! Vlastně se docela těším na všechno, co se stane, co mě něco naučí, co mě zocelí, inspiruje atd.
středa 14. září 2011
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)