Dávno tomu již...

...hodně dávno... Ale chtěla jsem sem napsat jednu Velkou Myšlenku...
Byla zima. Zrovna jsem šla z kina (Imaginárium dr. Parnasse), byla jsem podivuhodně klidná a zvláštně šťastná. Takovým tichým způsobem. Šla jsem po kolejích Pekařskou ulicí na Náměstí republiky. Sněžilo. Padaly velké bílé vločky a v záři světel to vypadalo kouzelně! Byla jsem očarována a nějaká vyšší moc mi vnukla Myšlenku:
"Naše sny (příležitosti, lásky, přátelé,...) jsou jako vločky. Některé si vyhlídneme sami a musíme k nim vztáhnout ruku, některé k nám samy přijdou, některé kolem nás jen tiše proletí a o některých se ani nedozvíme, i když nám ulpí ve vlasech..."